Pondělí 28. května 2001

předcházející

Vůdce rozháraných lidovců

Adam Drda

Skoro všichni čeští komentátoři očekávali, že v čele KDU-ČSL zůstane i po víkendovém jihlavském sjezdu Jan Kasal. Opírali se o celkem logický předpoklad, že nejsilnější stranické organizace jsou příliš konzervativní na to, aby podpořily Cyrila Svobodu - muže s pověstí ideového reformátora či dokonce jakéhosi lidoveckého "revolucionáře".

Svoboda nakonec překvapivě o chloupek vyhrál, ale nezdá se, že by mu k tomu pomohla výjimečná touha lidovců po zásadní změně politiky. Poražený Jan Kasal byl především hodně neúspěšný šéf.

Za jeho předsedování se strana rozklížila a svými vnitřními problémy očividně poškozovala čtyřkoalici. Vpodstatě náhodou se Kasalovi podařilo získat pro lidovce křeslo čtyřkoaličního lídra - ovšem pro svého hlavního stranického protivníka, což mimo jiné vypovídá o jeho strategických schopnostech. Tuto náhodu Kasal neunesl, takže lidovci o post zase přišli.

Na dobré pověsti bývalému předsedovi nepřidala ani jeho obecně známá nechuť vykonávat funkce v exekutivě či úzká spolupráce s bývalým místopředsedou KDU Miroslavem Kalouskem, jehož politickou čistotu soustavně zpochybňovali politici z Unie svobody, ČSSD a nakonec jí zpochybnil i současný nový šéf. Tohle všechno jsou hlavní příčiny Kasalovy prohry - příčiny povýtce praktické.

Cyril Svoboda bývá označován za Kasalova "ideového oponenta", ale skutečných rozdílů v politických názorech obou pánů je minimum a vyčerpávají se zejména v odpovědi na otázku, zda se v příhodnou chvíli raději spojit s ODS nebo s ČSSD.

Svoboda získal přízeň spolustraníků spíš tím, že se o předsednictví ucházel opakovaně a už několikrát potvrdil, že nemá strach z vyšší politické hry - naposledy ve chvíli, kdy přijal nečekaně nabídnuté místo lídra. Navíc za ním není žádný skandál ani selhání, dovede daleko líp než Kasal komunikovat s Unií svobody a k tomu si ho pěstují česká média.

A ještě je tu jedna věc, na kterou asi lidovci hodně slyšeli: Svoboda slíbil, že stranu "decentralizuje", tedy že omezí případy, v nichž se o zásadních věcech rozhoduje výhradně nahoře a nižším článkům je pak rozhodnutí prostě vnuceno jako hotová věc. Ono "nahoře" představoval už dlouhá leta právě Jan Kasal a jeho věrní.

Šéfové ostatních stran čtyřkoalice Svobodovu volbu většinou přivítali, v naději, že je teď lidovci přestanou zatěžovat svými problémy. Jenže ta naděje se vůbec nemusí naplnit.

Kasal prohrál o pár hlasů, zůstal místopředsedou a strana je teď fakticky rozdělena na dvě křídla, stejně jako její vedení. První místopředseda, senátor Milan Šimonovský, který neměl protikandidáta, má pověst individualisty a jeho hlas bude zřejmě zajišťovat napínavost každého jednání na nejvyšší partajní úrovni.

Svoboda navíc hned od sjezdu čelí prvnímu konfliktu - poslanec Kalousek, jehož hvězda rychle pohasíná, na něj hodlá podat žalobu pro urážku na cti. Kasalovo křídlo se dlouholetého rozhodujícího vlivu jistě nebude chtít jen tak vzdát a je tedy značně pravděpodobné, že Svoboda bude opět největší energii vydávat na hašení vnistrostranických požárů.

Nějaké putování lidovců po politické scéně, ať už směrem k liberalismu nebo špidlovskému socialismu, je tedy hudbou dosti vzdálené budoucnosti.