Pondělí 14. května 2001

předcházející

Hockey Parade

Daniel Kaiser

Stává se z toho už rutina: čeští hokejisté po třetí za sebou vybojovali titul mistrů světa v hokeji a Staroměstské náměstí v Praze se opět chvělo juvenilním nadšením. Řekněme to bez obalu: Kdo včera mířil na Staromák, nešel se tam soustředit na hru. Na to byly obě velkoplošné obrazovky příliš rozmazané, fanoušci příliš hulákali a hlas sportovního komentátora příliš slabý.

Okamžitou orientaci ve vývoji zápasu znemožňovalo moře českých vlajek pod projekčním plátnem a dav, jak se ostatně dá čekat, reagoval pomalu, takže své hochy hnal do útoku zpravidla až ve chvíli, kdy už se karta dávno obrátila a Finové opět zle dotírali na českého brankáře Hniličku. Lze předpokládat, že hokejoví fajnšmekři, kteří se těšili například na brankářské umění zmiňovaného Milana Hniličky, zůstali raději před svou privátní televizní obrazovkou.

Stejně tak málo jako sraz fajnšmekrů to ovšem byly nacionalistické orgie. To zmíněné moře českých praporů pod Týnským chrámem nebo občasné skandování hesel typu "Kdo neskáče, není Čech", by nemělo mást. Nadšenci na náměstí byli většinou velmi mladí, mnozí z nich měli problémy s českou hymnou a sem tam si museli vypomáhat rozpačitým bekáním. Takže, co vlastně to bylo?

Český tým svým vítězstvím obstaral příčinu pro lidovou veselici, nebo - vzhledem k průměrnému věku zúčastněných - spíše technoparty pod širým nebem. V jejich dokolečka opakovaných heslech jako "Češi!" nebo "Mistři!" lze vystopovat minimalistickou zkratku, podobnou jednoduchému motivu, který dostává do transu tanečníky technoseancí.

Německá metropole Berlín slaví už dvanáct let svoji Love Parade, zábavu v zeleném středu města, na kterou se chodí vlnit milion tanečníků. Berlínská radnice o ni stojí, má pocit, že se tak stává - na okamžik - středem světa. Praha - zdá se - buduje tradici Hockey Parade. Pakliže tato analogie platí, stává se ze všech dalších okolností kulisa, podobná opraveným fásadám na Staroměstském náměstí.

Ke kulise patří národní vlajky, i nepříliš pozorně sledovaný přenos utkání. A nakonec i ten titul mistři světa, který by možná bylo dobré upřesnit na mistři onoho zlomku světa, kde se hraje hokej.

Ten nehokejový zbytek světa má starosti zcela jiné. Včera večer stačilo odskočit si ze Staroměstského na moment třeba ke Stavovskému divadlu. V tentýž moment, kdy Hockey Parade vrcholila, davy zahraničních turistů spokojeně luštily Mozartovu pamětní desku.