Čtvrtek 3. května 2001

předcházející

Taková normální politická scéna

Daniel Kaiser

Třináct měsíců před volebním kláním se chvílemi až zdá, že český volič má šanci na volby přehledně politické.

Sociální demokraty vede nový předseda Špidla, napěchovaný sociálnědemokratickým myšlením. Václav Klaus zase na ideové konferenci ODS pravil, že napravo od něho je už jenom zeď. Také čtyřkoalice určitě jasně zformuluje své liberálně-konzervativní krédo, jen co si ujasní, skrze koho.

Ale nejde jen o sebedefinice. ČSSD podává v parlamentu návrh zákona, který by usnadnil vyvlastnění soukromých pozemků spekulantů, když to bude vyžadovat veřejný prospěch. Občanská demokratická strana a čtyřkoalice, tedy formace, které se považují za pravicové, se na poslední chvíli postavily na obranu soukromého vlastnictví proti zájmům státu. Na chvíli sněmovnou probleskne základní demarkační linie. Tak to má být.

Další pěkný příklad: sociální demokracie ústy nového ministra financí Rusnoka říká, že se za dva roky budou muset začít zvyšovat daně, aby zůstal zachován "dobrý standard veřejných služeb". Rusnok sice tvrdí, že oplátkou za vyšší daně by mělo klesnout pojistné, takže by pak celkové zatížení bylo zhruba stejné jako nyní.

Jenže dosavadní zkušenost s českou politikou jedenácti popřevratových let říká jedno: kdo slibuje udržet daně, jaké jsou, je asi zvýší, kdo je plánuje snížit, zachová je na současné úrovni.

Každopádně volič má celkem jasně na vybranou: ČSSD mu nabízí vyšší daně za stát s více funkcemi, pravice méně státu a menší daně: čtyřkoalice by zmenšovala hlavně ty přímé, ODS slibuje přímo rovnou daň pro všechny. Je to tradiční nabídka, starý dobrý výběr mezi pravicí a levicí. Něco, co tu tři roky chybělo.

Celé ty tři roky k sobě sociální a občanské demokraty poutá opoziční smlouva, na kterou existují dva krajní názory: je to bezprecedentní handl, úmluva, jak si rozdělit trafiky, říkají její kritici. Je to originální český příspěvek do dějin politologie, brání ji její příznivci. Ti i ti jsou přesvědčeni o výjimečnosti situace.

Teď se Česká republika pomalu blíží ke konci opozičněsmluvního tunelu, pomalu vyjíždí z hluboce nestandardních poměrů opoziční smlouvy. Kdyby se například ony zmiňované daně staly středobodem voleb - a bylo by to poprvé v historii moderního českého státu - spadnou Češi rovnýma nohama do hluboce standardních poměrů. A to by bylo opravdu povedené ode zdi ke zdi.