Pondělí 30. dubna 2001

předcházející

Tradice je tradice

Daniel Kaiser

Zítra bude první První máj v novém století. Vyjdeme-li ze zkušenosti devadesátých let, můžeme si zavěštit: zase to bude svátek práce, na němž nás pracující dojme nejvíc to, že zrovna nemusíme do práce. Masově a v houfu se naposledy slavilo před jedenácti lety. To, jak vynucené tenkrát průvody byly, se ukázalo hned v roce 1990, kdy státem dotovaná mávatka vystřídaly rozpaky.

Nebylo to tak ovšem vždycky. Historicky první První máj, slavený v západním světě poprvé v roce 1890, si demonstranti připomněli - kulantně řečeno - proti vůli úřadů. S tím, jak se nositelka oslav, sociální demokracie, měnila ve státotvornou sílu a jak se zastánci sociální spravedlnosti prosazovali ve vrchních patrech západních společností, bytněl i svátek práce.

Ale po každém vzletu přichází pád nebo aspoň klesání. Dnes už dělnické tradice Prvního máje netáhnou - na politickém kontextu se přiživují okrajové skupiny. Letos to budou skinheadi a nacionalisté z Národně sociálního bloku, komunisté a anarchisté.

Kromě těchto skupin, jež dokážou zaujmout jen svoje nepřátele, se na pražský Střelecký ostrov k pamětní desce nahlásili i dva politici, kteří se dnes vyskytují blízko moci: populární sociální demokratka Petra Buzková a šéf odborářu Richard Falbr. Předseda ČSSD Špidla přispěl alespoň zdravicí. Bude to zajímavý moment - rodinky na Petříně, postele plné spáčů, kteří nejdou do práce, a dva politici, kteří dopoledne kladou květiny. Neocitají se Buzková s Falbrem mimo hlavní proud společnosti?

Odborový předák Falbr šéfuje organizaci, která se, podobně jako její sestry na Západě, rok od roku pomalu vylidňuje. Ale v nejbližších letech bude šéf odborů v tuzemsku pořád významnou postavou. O tom by si jeho předchůdci před sto deseti lety mohli nechat jenom zdát.

Také v Petře Buzkové by se organizátoři Prvního máje z roku 1890 nepoznali. Na poměry dřevního sociáldemokratismu se chová jak buržoazní panička. Dítě má s bankéřem a nestydí si na jeho výchovu najmout chůvu. Není to žádná Rosa Luxemburgová, která by za své ideály bojovala až za hrob. Pakliže připustíme definici, že Buzková volí cestu nejmenšího mediálního odporu, je na Střeleckém ostrově nejspíše proto, že jí to neublíží a možná malinko - u pár lidí - pomůže.

To všechno cítí čeští anarchisté. Zdá se jim absurdní, když tradiční svátek slaví strana, která poskytuje daňové prázdniny nadnárodnímu kapitálu a pak pózuje u památníku bojů za sociální práva.

Ale i strana tak zkorumpovaná, jakou je v jejich očích sociální demokracie, má svoje předky a tudíž povinnost držet svoje dušičky. Jen, co to půjde, ráda se vrátí do mentálního vkusu dnešní české společnosti. Třeba když Pán Bůh dá a hokejisté vyhrají další mistrovství světa. Pak možná přijde i předseda.