Pátek 27. dubna 2001

předcházející

Panika na univerzitní půdě

Adam Drda

Vystoupí-li členové extremistické - takzvaně ultrapravicové - organizace na akademické půdě, je to nejen diskutabilní a závažná událost, ale taky senzace. A když se referuje o senzacích, zpravidla jde věcnost stranou, obzvlášť v českých médiích.

Tohle nepsané pravidlo potvrdily Lidové noviny, které zprávu o události jako první otiskly, opatřily ji titulkem "Neonacista přednášel na Universitě Karlově" a pro jistotu ještě doplnily podtitulek "Studenti se bavili pokládáním otázek o holocaustu a násilníctví" (citoval jsem podle internetového vydání).

Ani jeden z titulků ovšem není pravdivý. Extremisté Filip Vávra a Jan Skácel nepřednášeli, nýbrž byli použiti do semináře "Typologie politického extremismu" jako praktické ukázky odpudivého a nebezpečného politického směru. A účastníci semináře s nimi nemluvili proto, aby si zažertovali, nýbrž proto, aby studovali, aby se něco dozvěděli.

První a dost pochopitelná reakce na informaci z Lidovek je morální rozhořčení a pobouření. Skácel a Vávra z Vlastenecké fronty nejsou žádní beránci. Prvně jmenovaný patří ke stratégům současného nacionalismu (to je asi nejmírnější z možných charaskteristik), druhý se podílel na zbití návštěvníků jednoho gay klubu a byl i při výtržnostech před pražskou synagogou. Takoví lidé se zpravidla nikam nezvou, od těch se udržuje odstup.

Ale přesto - když rozhořčení opadne, střízlivá otázka zní: Mají studenti politologie, ať už na filosofické nebo jiné fakultě, extremismus zkoumat? Zřejmě ano, vždyť právě oni budou po absolutoriu vypracovávat posudky a říkat jako odborníci například soudům, kdo je rasista, kdo propaguje nacismus a násilí, kdo patří do jaké skupiny, jakou má ta skupina strukturu, s kým je v kontaktu doma i v cizině, co má už za sebou atd.

Tady se nabízí námitka: kupříkladu s neonacisty nemá smysl se bavit, ti lidé patří do vězení a seznamovat se s nimi lze skrz studijní materiály. Ovšem na tu se dá reagovat protinámitkou: že totiž studenti jako budoucí vědci, musejí předmět svého zájmu poznat přímo. Když ho nepoznají, nemohou mu rozumět a tudíž ho ani nemohou posoudit. A zkoumá-li vědec vzteklého psa nebo lišku, taky musí zjistit, jak se postižené zvíře chová, také s ním musí přijít do styku...

Pravda je, že rasisté a neonacisté při vystupování na veřejnosti (a tedy ani při semináři na FF UK) neodkrývají celou svou ideologii, protože by se vystavovali trestnímu stíhání. Ale i to je pro studenty politologie, kteří jsou snad vybaveni i celou řadou dalších informací o "krajní pravici a levici", užitečné - mohou srovnávat rozdíly mezi podstatou extremismu a tím, do čeho se balí, aby jako extremismus nevypadal.

Hojně užívané přirovnání seminářů na FF UK k vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf rovněž nesedí. Zatímco nakladatel pan Zítko pustil knihu do volného oběhu, semináře nebyly nikde propagovány a odehrávaly se pouze v rámci univerzitního prostředí.

A ještě další věc: kdyby se demokraticky smýšlející studenti rozhodli poznávat neonacismus na vlastní pěst - to jest například v rámcí skinheadských srazů - bylo by to podle celé řady svědectví životu nebezpečné. Agenti, odpadlíci a nezvaní hosté končí v lepších případech s potlučeným obličejem.

Děkan FF UK Petr Kolář si myslí, že existují i jiné možnosti. Studenti prý mohou chodit třeba k soudům nebo na policejní exkurze. Ovšem extremisté u soudů většinou mlčí a nechávají za sebe mluvit právníky. Policejní exkurzi si - přiznávám - nedovedu představit jinak, než jako ukazování "zadržených předmětů" a promítání filmů.

Semináře s neonacisty vzbuzují obrovskou spoustu otázek, ale jedna věc je téměř jistá - dívat se kvůli nim na katedru politogie FF UK skrz prsty je nesmysl. Děkan Kolář zakročil rázně: seminář "Typologie politického extremismu" prostě zrušil a vedoucímu pedagovovi Zbořilovi srazil peníze z výplaty.

Těžko se však ubránit pocitu, že východiskem děkanova rázného zákroku nebyla racionální úvaha, ale spíš panika.