Úterý 17. dubna 2001

předcházející

Žádný strach z anarchie

Daniel Kaiser

Možnosti budoucí koaliční spolupráce se dnes zdají vskutku neomezené. Viděli a slyšeli jsme to i o právě uplynulém velikonočním víkendu: nový šéf sociální demokracie Vladimír Špidla se sešel k televizní debatě s novým lídrem čtyřkoalice Karlem Kühnlem a při té příležitosti oba politici nevyloučili vzájemnou koalici.

Po nich to nevyloučili ani další předáci obou táborů. Michael Žantovský z ODA říká: "Čtyřkoalice je připravena spolupracovat v případě potřeby se všemi demokratickými politickými stranami nalevo i napravo od středu".

Podobně se zaradoval předseda lidovců Jan Kasal, stoprocentně souhlasil šéf DEU Ratibor Majzlík. Z druhé strany připomněl předák sociálnědemokratických senátorů Zdeněk Vojíř, že spolupráci se čtyřkoalicí jeho strana - tedy ČSSD - nevylučuje už dávno.

Znamená to snad, že se v posledních dnech a týdnech nějak dramaticky zlepšily vztahy mezi čtyřkoalicí a sociální demokracií? Ani v nejmenším - Špidlova levicová rétorika na pražském sjezdu před týdnem, jeho rétorické výpady proti takzvaným Volákovým žebračenkám nebo školnému páně Matějů, v úterý pak definitivní vítězství ministra průmyslu Grégra nad odstoupivším ministrem financí Mertlíkem - to vše čtyřkoalici a speciálně Unii svobody musí pomyšlení na koalici s ČSSD jenom ztěžovat.

Skutečnost se zdá být prozaičtější. To, že o víkendu vzduchem létaly komplimenty zrovna mezi čtyřkoalicí a sociální demokracií, je celkem podružné. Podobné věty bychom slyšeli, i kdyby Špidlovi anebo Kühnlovi vybral televizní dramaturg do debaty někoho z ODS. Až na spojenectví s komunisty, po kterých alespoň oficiálně není poptávka, dnes všechny strany připouštějí všechny možné povolební kombinace.

Je to zajímavý kontrast. Před volbami v roce 1998 to vypadalo přesně obráceně: sociální demokracie si odhlasovala, že nepůjde s Unií svobody, ta řekla: nápodobně, stejné "se Zemanem nikdy" odpřísáhla i Klausova ODS. Po volbách bylo jasné, že vláda nebude, dokud někdo neporuší slovo. Udělali to občanští demokraté a stejně se při tom necítili ve své kůži. Proto nevznikla normální koalice, ale opoziční smlouva.

Z posledních povolebních tahanic zůstal v obecném povědomí obraz politiků - hašteřivců. A toho se čeští politici děsí. Hlavní zprávou blížících se voleb tedy není: dohodneme se s tím a s tím, ale pouhé dohodneme se. Už teď má tedy český volič své jisté: vláda bude! Ale jaká to bude vláda, jako by najednou bylo podružné.