Pátek 13. dubna 2001

předcházející

Čtyřkoaliční chaos

Ondřej Štindl

Miroslav Kalousek nikdy netrpěl nedostatkem citu pro dramatičnost situace nebo, nedejbože, důležitost vlastní osoby. Při jeho veřejných vystoupeních se mikrofon měnívá v rekvizitu víceméně nepotřebnou. Kalouskův burácející hlas, nesený prožitkem nějaké emoce, nepotřebuje žádné další zesilování. Onou emocí zhusta bývá pohoršení.

Nejinak tomu bylo i včera, kdy Miroslav Kalousek oznámil své rozhodnutí odstoupit z funkcí ve straně a stínové vládě a vyzval své kritiky - Cyrila Svobodu a Hanu Marvanovou - aby buď prokázali obvinění na jeho adresu, anebo následovali jeho příklad a rovněž odstoupili.

Když vyslovil větu "Cítím povinnost chránit důvěryhodnost KDU-ČSL." bylo na začátku podstatných jmen "povinnost" a "důvěryhodnost" jasně slyšet písmeno velké až největší. Miroslav Kalousek ovšem zmínil i často skloňovaný "nový politický styl"ˇčtyřkoalice. Tento výraz by naopak byla namístě psát literami pokud možno co nejvíce titěrnými.

Onen nový styl se zatím jeví jako značně chaotický. Chaos tu přitom, alespoň podle některých badatelů, byl ještě před začátkem světa - nového na něm tedy moc není. Od pro čtyřkoalici velmi úspěšných krajských a senátních voleb se její strany dokázaly například nedohodnout o tak triviální věci, jako je společný klub v Senátu, což se pokusily mazaně zamaskovat tím, že jednu smlouvu nahradila smlouva jiná.

Na místo lídra čtyřky se nejdříve počítalo s Karlem Kühnlem. Ten se jím ale nestal, přičemž existují verze, podle nichž některé okolnosti vyjednávání byly, dejme tomu, dost temné. Funkce se tedy ujal Cyril Svoboda a vydržel v ní celé dva měsíce. A vystřídal ho opět Karel Kühnl.

Chceme-li chování čtyřkoalice vysvětlit nějakými racionálními důvody a odvrhnout různá nepotvrzená podezření, zbydou nám dvě teorie: čtyřkoalice buď považuje své vítězství v senátních volbách za politováníhodný omyl a snaží se, seč jí síly stačí, jej napravit. Nebo se naopak domnívá, že nevyhrála jen volby senátní, ale už i ty nadcházející parlamentní a z toho titulu necítí potřebu brát si před voliči nějaké servítky - vždyť už je o všem rozhodnuto.

A pokud jde o Miroslava Kalouska, tak na oltář Povinnosti a Důvěryhodnosti toho neobětoval zas až tak moc. Jen místo ve stínové vládě, jež zatím je paralyzována vnitřními spory, a post místopředsedy KDU-ČSL. Za pár týdnů se přitom bude volit úplně nové stranické vedení a v Kalouskově včerejším plamenném prohlášení se nenajde ani zmínka o tom, že by pisatel, až k tomu dojde, nechtěl kandidovat na nějakou stranickou funkci.