Čtvrtek 12. dubna 2001

předcházející

Shovívaví policisté

Daniel Kaiser

Včera se česká policie ocitla v dešti kritiky. Prezident Havel byl šokován jejím rozpačitým chováním během sobotního koncertu rasistických kapel z Čech i z ciziny v Senohrabech u Prahy.

Sto padesát Čechů - muklů z nacistických koncentráků vyzvalo ministra vnitra Grosse, aby už nepřipustil žádné další dostaveníčko holých lebek v České republice. A ministr vnitra po schůzce s policejním ředitelem Kolářem skinům přes média opravdu vzkázal, že mu došla trpělivost.

Co se vlastně v Senohrabech přihodilo? Asi čtyři sta vystříhaných Čechů, Slováků, Poláků, Němců a Britů v uzavřeném hospodském sále pilo pivo a sledovalo hudební produkci několika oi oi skupin, jedna se jmenovala Judenmord, tedy Smrt Židů.

Po celou dobu koncertu nebyl porušen zákon, neměli jsme tudíž důvod zasahovat, řekla pak mluvčí středočeské policie. To je známá písnička, ovšem zavádějící. Kdyby se jediný policista ocitl v sále na pět minut, stihl by za tu chvilku pravděpodobně několika ve velkém porušuje zákon, skupiny s rasistickými jmény zpívají rasistické písničky, když je zvlášť bujaro, ozývá se ze sálu hromové hajlování.

Policie se v takových případech začíná cítit jako politické těleso a mylně se domnívá, že je postavena před volbu: zasáhnout proti lidem, kteří porušují zákon a riskovat narušení veřejného pořádku? Nebo nechat zákon zákonem v zájmu klidu na návsi?

Až na jeden případ starý tři a půl roku česká policie vždy sáhla po druhé možnosti. Holá lebka se pak musela chovat obzvláště neprozíravě, třeba hajlovat před muži zákona na televizní kameru, aby se dostala před soud. A tady obvykle soudci neodolali pokušení zahrát si na historika: jak obžalovanému dokázat, že ví, co znamená napřažená pravice?

Konec holých lebek v Čechách?

Prezident se pak zlobí a ministr vnitra myje hlavu policejnímu řediteli. A přitom by všechno bylo tak jednoduché, stačí držet se svých rolí. Policista není politik, má bránit zákon a nepřemýšlet, jaké to bude mít následky.

Soudce je zase od toho, aby určil, zda se dotyčný choval protizákonně, zkoušení z historie může nechat na učitelích dějepisu. Ministr vnitra a ministr spravedlnosti mají v tomto směru jedinou povinnost - upomínat své ovečky na to, co se od nich čeká.

Zatím se šéfové vnitra, od Rumla až po Grosse, zmohli většinou jen na náhlé návaly antirasismu. Jednou za čas hlučně zbrojit na nějaký skinheadský sraz, holými lebkami pak spolehlivě řídce navštívený - to je jedna cesta.

Druhá cesta si vyžaduje permanentní nasazení: proti rasistickým sletům zasahovat striktně a třeba bez oznámení, jen co zazní první rasistický verš, pravidelně perlustrovat holé lebky, sebrat každého skina, který má na bundě hákový kříž.

Uvidíme, kudy se vydá ministr Gross. Bude se řídit zákonem o poháru mediální trpělivosti, nebo heslem o drobné každodenní práci, které hlásal muž, pod jehož portrétem často sedal v Lidovém domě?