Úterý 10. dubna 2001

předcházející

Z benjamínka úspěšný ministr

Daniel Kaiser

Nástup tandemu Špidla - Gross do čela české sociální demokracie se kryje s jedním malým jubileem - Stanislav Gross právě oslavil svoje první narozeniny ve funkci ministra vnitra. Před rokem se často ozývala tato spekulace, že benjamínek ČSSD je přivolán k vládní zodpovědnosti proto, aby přestal být tak populární.

Rok se s rokem sešel, Gross je pořád nejoblíbenější český politik - věří mu dva Češi ze tří. Ani dvanáct měsíců na ministerstvu tedy mladému sociálnímu demokratovi krk nezlomilo.

Dlouhé roky panovala mezi těmi, kdo vysvětlovali Grossovu vskutku národní oblibu, obecná shoda. Naplňuje vágní představy o přičinlivém mladíkovi, který postupuje vpřed ve shodě se svým mentorem, a přece trochu proti němu.

A skutečně, když se sociální demokracie a její dlouholetý šéf Miloš Zeman ocitali v nějakém krizovém okamžiku, nebo když strana čelila nějakému podezření, Gross zpravidla významně mlčel. Současně ale naznačoval, že si to s premiérem vyříkal o samotě a nebral si přitom servítky. Jeho rozhovory v tisku se pak hemžily obraty typu "přiznám se, že" (následuje nějaké nekonfliktní tvrzení) nebo "v tuto chvíli se k tomu nehodlám vyjadřovat".

Ale křeslo ministra vnitra s sebou nutně přinášelo situace, kdy je třeba konkrétně mluvit a jednat. Jako třeba loni v září, kdy se pod jeho velením pořádaly doposud největší policejní manévry v moderních českých dějinách během pražského zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

A právě tady možná leží klíč k pochopení přetrvávajícího Grossova úspěchu. Po pražských excesech, které policie mimochodem zdaleka nezvládla bez chyb, ministr žádal gumové projektily na zdivočelé demonstranty.

Předtím zase propagoval zavedení víz pro Ukrajince, a když se tak stalo, radoval se, že "teď by nám mohly poměrně výrazně klesnout ve statistikách ty trestné činy, které se týkají loupežného přepadení."

Minulý týden na tiskové konferenci žádal možnost rozpouštět veřejná shromáždění, když naruší jakési blíže nedefinované kulturní a společenské normy. A byl to včera opět Gross, kdo za vládu oznámil zpřísnění azylového zákona.

Ministr Gross je prostě muž práva a pořádku. Bývá to tak často i v jiných zemích. Role jsou obvykle rozděleny následovně: ministr životního prostředí - povstalec proti logice národohospodáře, ministr kultury - mírně rozevlátý bohém, ministr vnitra - tvrdá ruka.

Posledně jmenovaný pak k politickému úspěchu potřebuje tvrdý pohled, absenci velkých skandálů a nevýbojnou opozici, která mu nešťourá v resortu. To všechno Stanislav Gross má. A tak nám ukazuje, že se dá šéfovat současně vnitru i žebříčkům veřejného mínění.