Pátek 6. dubna 2001

předcházející

EU jako předvolební heslo

Adam Drda

Jedním z nejdůležitějších témat příští české volební kampaně se podle všeho stane integrace státu do Evropské unie.

Má to svou logiku - kdyby se opravdu nějakým zázrakem přihodilo, že Češi do Unie vstoupí už v roce 2004, jak o tom mluví současná vláda a jak naznačuje i předseda Evropské komise Romano Prodi, bylo by to v půli funkčního období Poslanecké sněmovny.

Předvolební kampaň tedy možná znamená poslední příležitost, jak tuto zásadní otázku ještě před pravděpodobným referendem politicky "konzultovat" s občany. Potíž je ale v tom, že český vztah k Unii je dosud hodně naivní.

V tisku se sice pravidelně objevují suché zprávy o nejrůznějších evropských summitech a o hodnotících zprávách z Bruselu, dosud však neproběhla podrobnější veřejná diskuse, při níž by se probraly argumenty euroskeptiků i eurooptimistů. Diskuse, při níž by se pozornost soustředila na současné politické trendy významných evropských zemí a při níž by se Čechům po pravdě vysvětlovalo, jaké skutečné změny - v pozitivním i negativním smyslu - jim členství přinese.

Prakticky všechny dosavadní vlády rezignovaly na snahu informovat obyvatelstvo - i proto je dnes ve společnosti jen polovina stoupenců integrace, i proto se na obou pomyslných pólech ve vztahu k Evropě soustavně objevují nesmyslná klišé.

Když tedy dnes někteří členové Evropské komise naznačují, že by se před volbami mělo s integračními otázkami přibrzdit, dá se tomu rozumět. Existuje prostě značná pravděpodobnost, že se kampaň na evropskou notu zvrtne v nepěknou populistickou show, která by mohla v mnoha ohledech dodat argumenty západním odpůrcům rozšíření Unie.

Občanská demokratická strana už naznačila, že se v nejbližší době bude orientovat na otázky "národní identity" a "státní suverenity". Vzhledem k dosavadním vystoupením Václava Klause nebo stínového ministra zahraničí Jana Zahradila je zřejmé, že se debata ponese v nacionalistickém a víceméně antiněmeckém duchu.

Je to poměrně paradoxní, protože ODS má směřování do EU jako zahraničně-politickou programovou prioritu, a bylo by daleko pochopitelnější, kdyby se pro ni snažila získat co nejvíc lidí. Zřejmě jsme svědky nového způsobu politiky, jež se nespokojí s přímou cestou a ve snaze odlišit se za každou cenu jde na voliče "od lesa".

Ani sociální demokraté však podle všeho nezůstanou při kampani pozadu. Nepůjde jim totiž o předání informací a zdůrazňování evropských kladů, ale o co nejlepší zhodnocení vlastních úspěchů, ať už skutečných nebo domnělých.

Vůdčí postavy ČSSD při každé příležitosti zdůrazňují, a ne úplně neprávem, že právě jejich vláda posunula stát o pěkný kus k Unii a tudíž i k blahobytu. Opoziční strany, ODS po svém a čtyřkoalice rovněž, jim ovšem takové zásluhy budou před volbami vší silou upírat.

Mohlo by se tedy stát, že se "evropská předvolební kampaň" stane mnohostrannou hádkou, v níž nakonec nepůjde o českou budoucnost v nadnárodním společenství, ale o to, jak evropským klackem co nejsilněji zasáhnout domácího protivníka.