Středa 28. března 2001

předcházející

Hokej nejen v hokeji

Ondřej Štindl

Slova "hokej" používá hovorová čeština nejen jako označení pro oblíbený zimní sport. Je-li v něčem "hokej", znamená to, že tam vládne situace nepřehledná, zmatená, často také nezvládnutelná - chaos, jenž ignoruje předpokládaná pravidla.

Události posledních dnů naznačují, že stav tohoto "hokeje", řekněme metaforického, zavládl i ve sféře hokeje obyčejného, ledního.

Hokejoví rozhodčí vyhlásili stávkovou pohotovost. Je to z jejich strany ústupek, hrozili totiž bojkotem semifinálových bojů play off nejvyšší soutěže. Jsou znechuceni emotivními výpady a někdy i nadávkami, jimiž je hráči prostřednictvím médií častují.

Poslední kapku obstaral pardubický obránce Píša, pro nějž byl slovní útok málo a na čárového rozhodčího se obořil pěstmi. Hokejový svaz hrozbu stávky zažehnal - představitelé semifinalistů ligy se zavázali, že se v den utkání zdrží jakýchkoli komentářů k výkonu rozhodčích. Z tohoto pravidla by se od příští sezóny měla stát součást českého "hokejového zákoníku". Jak inspirativní.

Onen "hokej", jenž zavládl v českém hokeji je zmenšeným, leč věrným obrazem "hokeje", jenž postihl českou společnost jako celek. Úcta k pravidlům není dvakrát rozšířená, hra má občas dokonce podobu řezničiny, zpracovatelé masa nechť prominou.

Rozhodčí a tvůrci pravidel - například politici - se netěší velké úctě. Mimo jiné i proto, že jejich skutky často působí dojmem, jako by své postavení chápali jen jako výhodu při vlastní účasti ve hře, na kterou by měli dohlížet. Hráčstvo reaguje jakousi všeobjímající a nakonec proto neadresnou nechutí. Zavrhuje politiky jako třídu.

Jak jednou poznamenal Václav Bělohradský, nevzniká politická opozice, ale opozice proti politice. Opozice, která se realizuje ve vlastním pohoršení, někdy kýčovitá, snad až směšná.

Na pěsti ještě nedošlo, alespoň ve větší míře, rozhodčí se však beztak často cítí dotčeni. Možná by i oni mohli začít uvažovat o stávce. Metoda hokejového svazu by tak mohla dojít uplatnění.

Ve vztahu k politikům by mohla vypadat třeba následujícím způsobem: v den hlasování, vyjádření, nevyjádření, setkání případně čehokoli jiného, co by mohlo kohokoli inspirovat k jakékoli reakci, se dotyčný vyjadřovat nebude.

Počká. Vyspí se. Ráno vstane a ještě jednou si vše promyslí. Nenarazí, když promluví? Mohl by. Raději si vše nechá pro sebe. Schová svou frustraci pod peřinu ticha. Jaký to potom teprve bude pěkný hokejíček.