Úterý 27. března 2001

předcházející

Skeptici nebo realisté?

Adam Drda

Zahraničně-političtí experti ODS začali v těchto dnech pracovat na materiálu, který mimo jiné počítá s možností, že by Česká republika v dohledné době, případně vůbec, nevstoupila do Evropské unie. Dokument se bude jmenovat "Manifest Eurorealismu".

Vůdčí duch nové iniciativy ODS Jan Zahradil říká, že jeho strana si rozhodně nepřeje, aby Česká republika zůstala mimo unii, upozorňuje však, že ačkoli je tato alternativa velmi málo pravděpodobná, nelze ji vyloučit. A správný politik na ni musí být připraven.

Proti tomu se dá sotva něco namítat, už proto, že přijetí postkomunistických států do EU se stále odkládá a v jednotlivých členských zemích vzrůstají protiintegrační nálady.

Drobná potíž je ale v tom, že ODS si cestu do unie vytkla jako hlavní zahraničně-politický programový cíl a bylo by tudíž logické, kdyby na prvním místě zdůrazňovala jeho přednosti a snažila se ho vší silou dosáhnout.

Veřejná vystoupení architektů zahraniční politiky ODS však v posledních letech směřují k pravému opaku: vyznačují se intenzivní kritičností k unii a zdůrazňováním různých varování typu: "co by se s námi a naší identitou mohlo stát, kdybychom byli v jednotné Evropě, která by se vyvíjela současným směrem."

V "Manifestu Eurorealismu" tomu nemá být jinak. Jeho jádrem se zřejmě stane varianta, podle níž český stát do evropských struktur sice vstoupí, ale bude se muset bránit nejrůznějším neblahým tendencím, zejména pokusům o likvidaci národních států.

Zahradil říká, že o unii lze mít řadu představ a hlavně je nutné zachovat si zdravý rozum. A zdůrazňuje: "Eurorealismus není ...izolacionistická filosofie!" Ne snad, že by na současné podobě unie nebylo co kritizovat a že by bylo nutné pohybovat se před bruselskými politiky výhradně v předklonu.

Jenomže Zahradilova prohlášení se opět dostávají do jistého rozporu s realitou. Například jeho blízký spolupracovník nejen na manifestu Miloslav Bednář není eurorealista, nýbrž euroskeptik par excellence. Nedávno podle českého tisku prohlásil, že princip Evropské unie je v rozporu s principy demokracie a humanity a publikoval také článek, nazvaný "Do unie zatím nevstupovat!".

Další otázka zní, do jaké míry je český "eurorealismus" politicky prozíravý. Jeho kritici - nikoli nelogicky - upozorňují, že Češi nejsou v pozici bohaté země, o jejíž přízeň by se Brusel ucházel, ale v roli chudého žadatele o azyl, který ještě dlouho nebude stát na vlastních nohou a proto by si neměl při prosbách o podporu zbytečně vyskakovat.

Největší pochybnosti však vzbuzuje Zahradilův návrh, aby se Česká republika odpoutala od Německa a více se orientovala na skandinávsko-britské křídlo unie. Sousedství a těsná provázanost s Německem je totiž zásadní českou ekonomickou výhodou, a pokud jde o evropskou integraci, tak i největší nadějí.

Opakovaný důraz, který ODS klade na oslabení této vazby nicméně možná naznačuje motivaci jejích eurorealistických politiků.

Většina současných voličů ODS je totiž pro vstup do unie, na nějž se intenzivně orientuje i ČSSD a strany Čtyřkoalice. V české společnosti ale žije značná skupina lidí, kteří jsou zatíženi protiněmeckými resentimenty a rádi slyší na nacionalistické vábení. Třeba je český "eurorealismus" prostou snahou, jak dostat obě voličské skupiny pod jednu stranickou střechu.