Čtvrtek 22. března 2001

předcházející

Vláda dobrých rad

Daniel Kaiser

S českou vládou zasedly včera ve Strakově akademii zjevně i dobré úmysly. Kabinet odhlasoval odškodnění několika set českých občanů, kteří byli vítěznou Rudou armádou zavlečeni do gulagů.

Dostalo se - konečně - i na ty, kdo za války odešli za hranice bojovat proti Německu. A jako kdyby se ve svých humanitních ambicích nedokázala zastavit, odhlasovala i morální kodex hrdiny naší doby: českého úředníka.

Opožděná, ale přeci jen se dostavivší finanční satisfakce pro legionáře druhé generace a oběti Rudé armády konkrétně pomůže několika stovkám přeživších. Ti lidé si patrně podrží dobrou vzpomínku na včerejší zasedání kabinetu. Jak ale na tuto schůzi budou vzpomínat úředníci?

Vláda jim včera sepsala doporučení, jak se v práci chovat: bez předsudků, být co nejslušnější, nebrat dary, nepouštět se do střetu zájmů. Úřední katechismus ale není žádná právně závazná norma.

O co tedy jde? Především je zajímavá doba, v níž byl tento mravnostní apel publikován. Sněmovna nedávno přerušila první čtení vládního návrhu zákona o státní správě. To, co vláda navrhovala, se opozičním poslancům nelíbilo: definitiva - což by byla definitiva i pro lidi vegetující ve státní správě ještě z komunistických časů, a také pro lidi dosazené dnešní vládou podle politického klíče -, kariérní systém, kdy se povyšuje na základě odsloužených let a kdy lidí zvenčí nemohou naskočit na erární žebřík z konkursu a nezbývá jim, než postupovat od jeho spodní příčky.

A to vše by zastřešoval jakýsi ústřední byrokrat, který by se zodpovídal - komu jinému než vládě. Druhý pokus, při němž už asi návrh zákona bude o nějakou tu právě vyjmenovanou ideu lehčí - proběhne v dubnu : projde, jen když se ve sněmovně zrodí nějaký kompromis.

Jaký smysl má rozdávat v mezičase dobré rady? Je to vlastně jen takový popis neřestí většiny české veřejné správy obrácený naruby. Byrokratů má český stát zbytečně moc. Jejich počet kontinuálně rostl po celá devadesátá léta. Když tehdejší premiér Klaus v roce 1995 od boku vypálil, že jich o pět procent ubyde, stalo se a chod veřejné správy to nijak neohrozilo.

Naopak, v dalších letech zmnožování byrokracie pokračovalo původním tempem. Celé té armády úředníků, kterou si najal, si přitom stát moc necení - veřejnému sektoru platí totiž podprůměrné mzdy. A žádná položka Dobré rady na výplatní pásce není.

Deklarace bez konkrétního dopadu bývají výsadou zneklidněných intelektuálů, kteří nemohou ovlivnit své okolí a přitom by tolik chtěli. Ještě že vláda Miloše Zemana včera odškodnila staré legionáře a nedobrovolné obyvatele Stalinových gulagů. Dokázala, že když se chce, tak to jde. Možná se jí něco podobného napříště podaří i s veřejným sektorem.