Středa 21. března 2001

předcházející

Fagan jako nadílka

Adam Drda

Profesionální zájem právníka Edwarda Fagana o temelínskou jadernou elektrárnu a jeho přítomnost v České republice zaměstnává v těchto dnech dlouhou řadu novinářů, úředníků, energetických expertů a příslušníků nejrůznějších dalších profesí.

Soudě podle jejich výroků, jsou dost často na "divokého Američana" naštvaní - stejně často však zapomínají, že Fagana si do značné míry vykoledovali čeští politici svou dlouholetou přezíravostí k rakouským obavám z Temelína.

Kdyby totiž byla česká politika od začátku 90. let vstřícná a poskytovala Vídni dost informací, situace kolem elektrárny by se zřejmě tolik nevyhrotila - nemuselo dojít k blokádám hranic a rakouští ekologové, kteří Fagana najali, nemuseli mít takový vliv, jaký mají dnes.

Potvrzuje to koneckonců i jednání mezinárodní skupiny, ustavené na základě česko-rakouské dohody z Melku: koncem února se zástupci Evropské komise, kteří jsou ve skupině jako pozorovatelé, nechali slyšet, že Rakušané měli v mnoha svých stížnostech na Čechy pravdu.

Ale zpátky k Faganovi. Představitelé firmy ČEZ udělali dobře, když ho včera ráno vpustili do elektrárny. Opačná taktika - kterou ještě v pondělí večer ohlašovali - by byla sebevražedná.

Kdyby před Faganem zavřeli dveře, pouze by mu dali do ruky další argumenty pro média a vystavili by se podezření, že mají co skrývat a právníka se jednoduše bojí. Otázkou nicméně zůstává, proč museli před branami jaderného obříka zůstat němečtí a rakouští novináři, jež chtěl Fagan vzít na prohlídku s sebou.

Je zajímavé, že ačkoli obávaný americký právník stále používá výhrůžnou a tvrdou rétoriku, po návštěvě elektrárny se choval v podstatě smířlivě a ústupně. Prodloužil například lhůtu k vydání tzv. bezpečnostních dokumentů, již dal firmám ČEZ a Westinghouse o celý měsíc. Vzhledem k tomu, že zároveň odmítl přiblížit svou další strategii, lze si prodloužení lhůty vykládat jako hru o čas, jako Faganovo nepřímé přiznání, že zatím neví, kudy dál.

Tomu by nasvědčovalo i jeho prohlášení, že sice skutečně hodlá otevřít ohledně Temelína spor před českými soudy, ovšem mají ho vést čeští právníci a on sám by prý mohl vystupovat jen v roli svědka.

Nutno podotknout, že čeští ekologové se na soudy a státní orgány ve věci jaderné elektrárny obracejí takřka nepřetržitě a že není jasné, co nového by mohl Fagan dosvědčit. Těžko tedy také říct, v čem by byla ohlášená soudní situace přínosná. Skutečnost, že Fagan zatím nezaznamenal výrazný úspěch, potvrzují nakonec i rakouští aktivisté - především mluvčí Hornorakouské platformy proti atomovému nebezpečí Josef Pühringer neskrýval podle novinářů po Faganově návštěvě elektrárny zklamání a pouze prohlásil, že aktivisté s vědomím prodloužené lhůty pro předložení bezpečnostní dokumentace "mohou žít".

Ať už ale Ed Fagan v budoucnosti dosáhne v České republice nebo v USA nějakých úspěchů nebo ne, jisté je jedno: Jeho angažmá temelínskému problému v posledku prospívá.

Představitelé jaderné energetiky, kteří si příliš navykli ignorovat obavy tuzemského i zahraničního obyvatelstva si snad začnou uvědomovat, že nebudují svou elektrárnu na pustém ostrově a že požadavek bezpečnostních záruk je ve svobodné společnosti naprosto normální a oprávněný.