Pondělí 19. března 2001

předcházející

Causa Hučín

Adam Drda

Případ Vladimíra Hučína je pro novináře přitažlivý hned ze dvou důvodů: Za prvé mají čtenáři rádi všechno, co se nějak dotýká světa tajných služeb - a Hučín byl ještě nedávno kapitánem civilní kontrarozvědky, který se specializoval na boj s levicovým extremismem.

Za druhé Hučín patří k nemnoha lidem, kteří vystoupili proti komunismu se zbraní v ruce: V sedmdesátých a osmdesátých letech totiž vyhazoval do vzduchu vývěsky KSČ, rozehnal slzným plynem oslavy režimních svátků a zorganizoval také pumový útok na dům agenta StB z Přerovska.

Strávil kvůli tomu víc než tři předlistopadové roky ve vězení.

"Biska"

Hučínova kariéra v BIS začala v roce 1991 a kolegové ho hodnotí jako schopného člověka, který dokázal přinést cenné informace. Zároveň byl prý nepříliš zvladatelný. Konkrétní důvody jeho propuštění po devíti letech služby BIS neuvedla.

Dnes je Hučín obviněn kvůli nedovolenému ozbrojování a také proto, že odmítl předat jména agentů, které řidil. Policie ho podezírá z účasti na sérii explozí v Přerově, které se dosud připisovaly levicovým extremistům.

Při domovní prohlídce, která u Hučína proběhla, se našly dvě zbraně, v jeho skrýši na hřbitově byla prý výbušnina. Dva svědci údajně potvrdili, že pro něj i po pádu komunismu vyráběli trhaviny.

Emoce kolem

Na Hučínově cause je zřejmě nejzajímavější, že vyvolává značné emoce, aniž by většina lidí mohla posoudit, zda byl vyhozen z BIS a následně zatčen právem nebo ne. Na internetu se objevila petice na jeho podporu, zítra proběhne ze stejných důvodů protestní demonstrace - takové akce se ovšem řídí téměř výhradně osobními sympatiemi nebo ohledy, které s konkrétním případem souvisejí jen nepřímo.

Což ale neznamená, že by to byly věci docela irelevantní: Během uplynulých deseti let se totiž Hučín snažil před soudy očistit od minulých verdiktů, ale jeho rehabilitace postupuje velice pomalu.

Političtí vězni

Podle některých politických vězňů, kteří dnes vystupují na jeho obhajobu, hraje v pomalosti soudů hlavní roli především častá neochota vůbec si připustit, že ozbrojený odpor proti totalitnímu systému mohl být legitimní.

Popouzí je i to, že Hučínovy protikomunistické aktivity jsou dnes prezentovány jako de facto přitěžující okolnost - jako by policie říkala: Jde o člověka, který dělal neplechu už tenkrát a vidíte, od vyhazování komunistických vývěsek vede přímá linie k polistopadovým explozím v Přerově.

Mají všichni máslo na hlavě?

Hučín dnes tvrdí, že odhalil spojení levicových extrémistů s lidmi ve státní správě, což se stalo příčinou všech jeho potíží - jistě, může jít o vykrucování, ale těžko to říkat lidem, kteří vědí, kolik bývalých funkcionářů KSČ ve státních službách pracuje a kteří také vědí, že BIS má za sebou hned několik afér, v nichž se její důstojníci zrovna nepostarali o to, aby byla všeobecně považována za důvěryhodnou instituci.

Zdá se tedy, že důvěra v Hučína vychází v mnoha případech z nedůvěry v instituce, potažmo ve stát. A asi nelze tvrdit, že je v tom stát úplně nevinně.