Pátek 16. března 2001

předcházející

Mezi dvěma špatnými rozhodnutími

Ondřej Štindl

České justici se často a oprávněně vytýká, že není schopna adekvátním způsobem potrestat zločiny komunismu. Větší část těch kauz, jež jsou vůbec vyšetřovány nebo se dostanou až před soud, vyzní do ztracena. Někdy jejich vyústění dokonce působí až jako výsměch obětem.

Stačí připomenout nedávný případ bývalého příslušníka StB z Kopřivnice, který se pomocí brutálního nátlaku snažil přimět ke spolupráci katolického kněze. Byl osvobozen s tím, že byl za svůj čin už jednou potrestán - StB totiž jeho přehnanou horlivost ocenila jakýmsi kázeňským opatřením.

V tomto kontextu by tedy asi bylo možné přivítat včerejší rozsudek nad třemi bývalými pohraničníky jako první vlaštovku nadcházejícího jara spravedlnosti. Jenomže tentýž kontext nás může vést k tomu, abychom v rozhodnutí plzeňského soudu viděli jakýsi náhodný zásah zbloudilé kulky. Celek českého vyrovnání se s minulostí je totiž natolik pochybný, že je schopen zpochybnit i akt spravedlnosti, který by, posuzován sám o sobě, zasloužil ocenění.

Tři roky vězení pro Pavla Čadu působí jako přiměřený rozsudek. Čada přiznal, že střílel po německém turistovi Johannovi Dickovi, jehož si pohraniční hlídka spletla s jedním z Poláků, kteří se snažili utéci přes československou hranici do Německa. Vojáci Dicka zabili, navíc již na německém území.

I komunistický režim tehdy musel toto své, tehdejší terminologií řečeno, "pochybení" přiznat a připustit, že zemřel nevinný člověk. Nutno podotknout, že nevinný člověk by zemřel i v případě, kdyby se hlídka nespletla a zabila pronásledovaného Poláka. Na touze utéci za pečlivě hlídaný plot tábora míru nebylo nic zločinného. Zločin byl ten plot tam postavit.

V roce 1986, kdy ke střelbě došlo, by se snad dalo očekávat i od mladého vojáka, že tuhle pravdu bude alespoň trochu chápat. Že v situaci, jako byla ta posuzovaná, nebude postupovat zbytečně iniciativně, že třeba přijme riziko kázeňského trestu a schválně mine. Až potud jako by bylo vše v pořádku. Jenomže ten voják byl až na tom posledním místě v řetězci velení.

A pokud jsme konstatovali, že stavba onoho plotu byla zločinná, měli by být potrestáni především jeho stavitelé. K tomu ovšem nedochází.

Například několik členů tehdejšího politbyra je přitom naživu, těší se dobrému zdraví a ani se nijak neskrývají. Pro Čadu musí tedy mít spravedlnost hodně hořkou příchuť. A pro všechny ostatní vlastně taky.

Dost možná i pro plzeňský soud. Ten včera mohl Čadu buď osvobodit a nechat tak jeden zjevný zločin úplně nepotrestaný. Nebo jej mohl odsoudit. Sice po právu, ale s plným vědomím toho, že dává průchod spravedlnosti značně podivné, jež ty zásadní viníky šetří a pokud vůbec někoho potrestá, je to ani ne malá ryba spíš jenom částečka planktonu.

Soud tedy vybíral mezi dvěma tak či onak špatnými rozhodnutími. A vybral. Toť vše.