Středa 14. března 2001

předcházející

Nový řád ve Špíglu

Ondřej Štindl

Dnes již bývalý vydavatel deníku Špígl Ladislav Froněk svůj výtvor vždy označoval za jediné české nezávislé noviny. Pražský soud v pondělí Froňka uznal vinným z hanobení rasy a národa a zakázal mu výkon funkce šéfredaktora.

Špígl však mezitím postoupil k vyššímu stupni nezávislosti - dnes ho řídí lidé spojení s krajně nacionalistickým Národně sociálním blokem.

Do tohoto bloku patří i Národní aliance, v jejíž hymně se zpívá: "Potřebujem sílu, nastoupíme v řad, máme pevnou víru, uznáváme Řád."

Zaměstnanci Špíglu by tedy v intencích citovaného kréda měli do práce dostat píchačky. Netřeba jich litovat, svůj osud si vybrali sami.

Další sloka této písně však hlásá následující: "Je naším snem a naší svatou vizí odstranit, že chcem, co je u nás cizí."

A co se týče způsobu odstraňování napoví víc další citace: "Připravme se k boji, vichřice se zvedá, braňme svoji zem, nepřátelům běda."

Svým způsobem docela komická rýmovačka. Jenomže extremistická hnutí nezačnou být skutečně nebezpečná až ve chvíli, kdy se jejich stoupenci naučí dobře veršovat.

Ideologií deníku Špígl byla po dlouhá léta jakási neřízená nenávist vůči všem a všemu. Pod novým vedením ta nenávist ale bude usměrněná, možná dostane i konkrétní politický výraz.

Pro radikální nacionalisty ovládnutí Špíglu znamená přechod od jejich pokoutně šířených tiskovin k deníku s vlastním čtenářstvem a distribucí, jakkoli je v rámci české mediální scény okrajový.

Je docela možné, že díky Špíglu získají další straníky. I kdyby jich byly nanejvýš stovky může to dnes nepočetnou extremistickou scénu třeba i několikanásobně posílit. Zároveň existuje dost důkazů toho, že členové skupin sdružených Národně sociálním bloku chovají znančné sympatie k nacistické ideologii, jejíž šíření je v České republice zakázáno.

Měl by se tedy stát začít připravovat na zákaz Špíglu?Tím se dostáváme ke staré debatě o tom, zda je společenský zájem na zachování svobody projevu nadřazený nad zájmem zamezit šíření ideologií založených na nenávisti a nepřátelství ke svobodě jako takové.

Současná česká legislativa při překročení určitých mezí zásah státní moci předpokládá. Snad i proto, že po letech totalitní masáže je svoboda pro až příliš velkou část české populace statkem jaksi směnitelným a nikoli hodnotou, která se musí vytknout před všechny závorky. A nebezpečí rozšíření totalitních ideologií v ní je proto akutnější.

Onu státní moc - především policii - tak nová situace staví do dvojího ohně. Projeví-li přílišnou shovívavost, dodá argumenty těm, kdo policii obviňují, že s nejrůznějšími neonacistickými skupinami skrytě sympatizuje.

Nemístná horlivost by však mohla napáchat ještě větší škody. Těžko si představit něco horšího, než situaci, kdy by šiřitelé nenávisti odcházeli od soudu osvobozeni ve vděčných rolích vítězů v bitvě o zachování svobody slova.