Pátek 2. března 2001

předcházející

Býti státním úředníkem

Adam Drda

Každý člověk starší třiceti let si jistě pamatuje, jak vypadalo vyřizování nějaké prosté záležitosti na úřadech v době pozdního komunismu. Bylo třeba obrnit se železnou trpělivostí, vzít si pár dní volna a nechat se prohánět sem tam od nepříjemných a nepřejících byrokratů. To vše bez jistoty výsledku.

Po deseti letech se tyhle věci změnily, více méně postoupily k normalitě, aspoň v tom smyslu, že se čeští úředníci občas naučili slušně chovat a projevovat jistou dávku ochoty. Pro návštěvníka úřadů a institucí je to sice posun k lepšímu, ovšem vzhledem k celkovým problémům státního úřednictva je to jen kosmetická změna.

Od listopadu 1989 bylo jasné, že má-li se český stát vzpamatovat, musí se reforma státní a veřejné správy stát součástí tzv. transformace. Bohužel všechny dosavadní politické garnitury problém pouze valily před sebou a vznikla tak specificky postkomunistická byrokracie, kterou se nyní sociálně-demokratická vláda pokouší prostřednictvím zvláštního zákona o státní službě postavit z hlavy na nohy.

Tato byrokracie má několik základních problémů, které se asi daly předvídat a s lety nabyly doslova obřích rozměrů.

Ve státní správě například zůstalo mnoho úředníků z minulého režimu. Většinou to jsou starší lidé a lidé středního věku, kteří si navykli pracovat způsobem, jež za socialismu vyhovoval, ale v demokracii je nepoužitelný. Totéž často platí o jejich znalostech - jen malá část z nich přitom prošla dostačující rekvalifikací.

Tito lidé jsou dnes jednou z překážek při zavádění různých výhod a hlavně definitivy, tedy doživotní jistoty zaměstnání. Kdyby totiž byla udělována příliš snadno, třeba na základě přátelských vztahů a protislužeb, počet doživotních nepoužitelných úředníků by nakonec stát zahltil.

Dalším problémem je polistopadové obsazování vyšších funkcí ve státní a veřejné správě podle politického klíče. Do úřadů přicházeli často lidé, kteří - stejně jako první skupina - nic moc neuměli, ale jejich kapitálem byla loajalita, nikoli však ke státu, ale k vládní straně či garnituře. I tady platí, že při snadném zavedení definitivy by nastala potíž. Státní správa má být apolitická a definitiva by zakonzervovala současný stav. Právě toho se bojí česká opozice, hlavně ta nesmluvní.

Jako třetí bod lze zmínit neschopnost státu dostat do důležitých funkcí profesionály, počínaje právníky a konče ekonomy. Důvod je jednoduchý. Stát jim nedovede zaplatit tolik, kolik dostanou v soukromých firmách a zároveň jim - mimo jiné kvůli dvěma výše zmíněným skupinám - nemůže nabídnout kompenzaci ve formě výhod, jako je právě definitiva, více volného času a tak dále.

Připomíná to téměř začarovaný kruh, a to ještě nelze zapomenout na všudypřítomnou korupci, která z malých platů a nedostatku kompenzací do jisté míry vyrůstá, nebo na obrovskou úřednickou přezaměstnanost.

Čeští poslanci se včera rozhodli, že zákon o státní službě nechají vládu přepracovat a budou ho znovu projednávat v dubnu. Vzhledem k tomu, že Evropská unie opakovaně kritizuje neexistenci tohoto zákona i stav tuzemského úřednictva, mohou si poslanci je stěží dovolit další odklad.

Avšak až zákon vstoupí v platnost, nastanou teprve potíže. Podle předpisů Unie totiž nestačí, aby byly zákony členských zemí - respektive kandidátských zemí, které to myslejí vážně s integrací, jen na papíře - musejí se taky projevit v praxi...