Čtvrtek 1. března 2001

předcházející

Začátky zajímavější než konce

Daniel Kaiser

Na každém soudním případu bývá nejhezčí začátek. Konec zpravidla přichází příliš pozdě, musí se vtírat mezi novější kauzy. Jedno takové ukázkové napětí mezi starým a novým bylo k vidění včera.

Na jedné straně šéf českého fotbalu a podezřelý velkodlužník vzatý do vazby. Vedle něj řadový novinář, který vysoudil, byť na předsedovi české vlády, omluvu a tři sta tisíc.

Konkrétně: velkouzenář a fotbalový činovník František Chvalovský včera trávil už druhý den ve vazbě. Ten samý den vyhověl Městský soud v Praze žalobě novináře Ivana Breziny, který se cítil poškozen výrokem premiéra Miloše Zemana.

Ve stínu velkouzenáře a fotbalového činovníka Chvalovského asi Brezinovo vítězství zapadne. Pro premiéra ale může včerejší ortel znamenat jistý zlom.

Vlastní skutková podstata v kauze Brezina se přitom ostatním předsedovým kauzám docela podobá. Předloni Zeman obvinil Brezinu, že se ve svých článích o atomové energii nechal zkorumpovat firmou ČEZ. Ani do včerejška ovšem premiér nedodal sebemenší důkaz. Nařízená omluva nebude v jeho trestním rejstříku první.

To, co Brezinovu případu propůjčuje jisté rysy výjimečnosti, jsou dvě okolnosti. Tu první obstaral soud. Premiér se musí omluvit v největším nebulvárním deníku. Zatím, když už nebylo zbytí, volil si premiér pro své omluvy pokud možno odlehlá jeviště.

Miroslavu Mackovi nechal před půl rokem vysázet pár slov na televizní obrazovku v přestávce mezi dvěma pořady, bývalému stranickému spolubojovníkovi Jozefu Wagnerovi se omluvil tuto sobotu na takříkajíc privátní akci - totiž na jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD. Teď mu soudce vymezil hřiště - celostátní deník. Co je jednou vytištěno, to stojí černé na bílém už napořád.

Druhou okolnost si Miloš Zeman pořídil sám. V parlamentní rozpravě k televizní krizi řekl letos počátkem ledna tuto mezitím proslulou větu: "Každý z nás, byť by to byla i hlava státu, kdo vyzývá k porušování platných zákonů, nemá v české politice co dělat."

Včera se český premiér ocitl v pasti svojí rétoriky. Nechce-li se zprotivit vlastním měřítkům, musí jít a sklonit hlavu v novinách. Existuje ovšem ještě jedna možnost - odvolávat se k různým vyšším instancím, kam to půjde.

To je ale cesta pro hazardéry. Zas až tolik podezřelých byznysmenů typu Františka Chvalovského Česká republika nemá. A tak ukázková kolize starého a nového jako včera se nemusí opakovat hodně dlouho.