Úterý 27. února 2001

předcházející

Církev zakázaným zákazníkem

Ondřej Štindl

Podél českých silnic se včera objevil billboard se sugestivní otázkou: "Zakázaný zákazník?" Je to kampaň několika reklamních agentur, jež pobouřilo rozhodnutí stáhnout z vysílání Českého rozhlasu sponzorský vzkaz katolické církve.

Ta se v něm obracela k lidem, aby se k ní přihlásili při nadcházejícím sčítání. Oznámení podle rady pro rozhlasové a televizní vysílání vykazovalo znaky reklamy, přičemž náboženskou reklamu zákon zapovídá.

Rozhodnutí spot stáhnout církev i reklamní agentury chápou jako porušení svobody slova. Mluví se i o politickém tlaku.

Jistě, církev a zvlášť ta katolická, nepatří mezi špičkami například stran opoziční smlouvy k těm nejpopulárnějším institucím. A rozhodnutí stáhnout spornou reklamu skutečně bylo, řekněme, značně útlocitné.

Zmíněná vysílací rada navíc pracuje v režii právě stran opoziční smlouvy. Přesvědčivý důkaz politického nátlaku na rozhlas ale zatím nikdo nepředložil. Každopádně jsme svědky docela zvláštní situace.

Církve mají v českých médiích cejch nepřátel svobody projevu. Ne, že by se některé křesťanské skupiny k jistým věcem nevyjadřovaly poněkud nepřiměřeně. Na druhou stranu církve představují pro mnohé publicisty umělce nebo inzerenty ideálního otloukánka.

Stačí přijít s něčím co věřící bezpečně a hodně urazí, počkat si na jejich podrážděnou reakci a v důsledku toho se stát mučedníkem boje za svobodu projevu. Člověku umožní, aby získal pověst odvážného bojovníka. Navíc aniž by se vystavil sebemenšímu riziku.

Odezvou takového vystoupení totiž bývá téměř všeobecná podpora. Proti se staví jen menšina, nepočetná a nijak zvlášť mocná. Čímž jsme se dostali k vlastnímu poslání odmítnutého spotu.

V prostředí katolické církve mohou panovat obavy z toho, že ji sčítání zbezvýznamní. Podle průzkumů se bohoslužeb pravidelně účastní jen asi pět procent Čechů.

Pokud by se však při sčítání k církvi přihlásili i lidé, kteří se za věřící nepovažují, cítí se s ní však nějakým způsobem spojeni, mohl by z něj vzejít jiný obraz. A právě na takové lidi byla kampaň zaměřena - oddaným křesťanům asi rádio nemusí připomínat, jak mají při sčítání vyplnit příslušnou kolonku.

Tady narážíme na problém celé kampaně. Jistě, posláním všech církví je především oslovovat lidi. Na kampani českých katolíků však trochu zaráží příležitost, při níž se k tomu oslovení odhodlali.

České církve totiž někdy působí, jako by se okolním světem nechaly zahnat za zdi jakéhosi ghetta. A na lidi, kteří, žijí na druhé straně té zdi, si moc často nevzpomenou. Obrátí se k nim jen ve chvíli, kdy je z mnoha důvodů potřeba navodit dojem, že to ghetto je větší než ve skutečnosti.

A co se stane stane až bude podtrženo a sečteno? Doufejme, že si církve na většinu nepřesvědčených vzpomenou dříve, než při příštím sčítání.