Pátek 23. února 2001

předcházející

Robertsonovy rady

Jaroslav Dudek

Kritický názor na zablokované reformy českých ozbrojených sil daly zdroje ze sídla Aliance jasně a srozumitelně najevo již několik týdnů předtím, než do Prahy zavítal sám nejvyšší šéf NATO.

Už několik týdnů předem se tedy v zasvěcených pražských kruzích vědělo, že NATO považuje plán nákupu nadzvukových stíhaček za zbytečný a nerozumný luxus.

Že Brusel má dobře spočítány české tanky a těžkou vojenskou techniku vůbec a že má připraveny argumenty dokazující, že zmíněná výzbroj patří minulosti a vojenští plánovači by se jí tedy měli hledět co nejrychleji zbavit. Podobných vážných připomínek avízovali experti z NATO ještě několik.

Například do Prahy vzkázali, že podzvukové letouny L-159, které česká armáda povinně a velmi nákladně nakupuje podle kontraktu uzavřeného už předcházející vládou, jsou z hlediska NATO v dodávané podobě bezcenné.

George Robertson měl svoji pražskou misi připravenou podle obvyklého diplomatického scénáře: jeho argumenty byly předem diskrétně oznámeny, takže v průběhy návštěvy samotné mu stačilo je pouze sem tam připomenout a potvrdit, což také učinil.

A mohl si též dovolit připomenout, že veškerá strategická rozhodnutí jsou samozřejmě věcí české vlády, která za ně nese odpovědnost, do čehož se NATO nemůže a ani nehodlá plést.

Miloš Zeman má přesto po odjezdu George Robertsona na stole jasně čitelný vzkaz: 2,2 procenta HDP, které země věnuje ročně na obranu, je pro NATO dostatečně vysokou částkou. Tím ale pochvaly ve finanční oblasti končí.

Aliance si všimla, na co některá média upozorňují soustavně: česká armáda je nevhodně vyzbrojená a její personál je mizerně vyškolen. Materiální podmínky profesionálních vojáků nesnesou srovnání s civilním sektorem, zejména soukromým.

Korupce kvete na všech úrovních. A především: žádný z těchto ukazatelů se za deset let demokracie v Česku výrazně nezlepšil. Někdy se dokonce zhoršil. Tento dluh musejí vyrovnat především politikové. Jim, bez rozdílu stranické příslušnosti, je také Robertsonův vzkaz adresován. Napříště žádné nesmyslné a nákladné projekty.

Místo nadzvukových letounů přivést do armády schopné a nezkorumpované profesionály. Opancéřované kolosy prodat, nebo sešrotovat, ale nechystat jejich modernizaci. Co hrozí, když česká politická reprezentace na výzvu nezareaguje? Formálně nic vážného.

NATO nepatří k organizacím, které své členy za lhostejný přístup ke společným cílům postihují. Váha českého hlasu v centrále Aliance by se ale mohla s déletrvající liknavostí nebezpečně přiblížit k nule. A navíc: laxnost nových členů, k nimž Česká republika patří, přivírá dveře dalším kandidátům na členství.

Bylo by velmi trapné, kdyby například Slovensko napřesrok na summitu NATO v Praze zjistilo, že Aliance po odstrašujících zkušenostech s českou armádou a jejím politickým vedením odkládá další rozšiřování na neurčito.