Pátek 2. února 2001

předcházející

Slušná země

Ondřej Štindl

Český spisovatel Ivan Landsmann před pár měsíci popsal poměry ve své otčině následující větou: "Tady vždycky bývalo dost slušno." Slušno, poněkud záhadný, zároveň ale výstižný výraz. Jak si takové české "slušno" představit?

Nejlépe jako nějaký atmosférický úkaz. Cosi na způsob hustší mlhy. Zalehne na město a najednou není nic vidět ani slyšet. Svým způsobem to může být i docela příjemné. Lidé uvyklí žít ve "slušnu" však mohou mít sklon nepřiměřeně reagovat na podněty, jež se atmosféře takového ticha vymykají. Nepravosti závažnější, zároveň však méně slyšitelné a viditelné pak mohou projít bez většího vzruchu.

Konec ledna dal českému publiku možnost zhlédnout hned dvě skeče na téma "slušno v akci". V obou případech to byly akce přinejmenším sporné.

Pražský soud včera zprostil obvinění osmnáctiletého dánského středoškoláka Madse Traerupa. Ten měl během zářijových nepokojů během zasedání Mezinárodního měnového fondu nebezpečným způsobem napadnout dva policisty. Strávil proto dva měsíce ve vazbě.

Soudkyně nepotřebovala mnoho času na to, aby shledala důkazy obžaloby jako přinejmenším pofidérní. Škoda, že tato skutečnost unikla vyšetřovatelům i státní zástupkyni. Systém výkonu práva v Česku, jehož reputace beztak není z nejlepších, se tak mohl vyhnout mezinárodní blamáži. Nemluvě o traumatu, jež osmnáctiletému klukovi, vzhledem k výroku soudu nevinnému muselo způsobit mnohatýdenní uvěznění v cizí zemi.

Jenomže doba těsně po podzimních nepokojích takovému postupu policie přála. Radikální část demonstrantů proti globalizaci se v Praze jistě chovala odsouzeníhodným způsobem. Navíc k takto násilným demonstracím došlo v hlavním městě vůbec poprvé. Někteří účastníci protestů surově útočili na policisty. Ostatní hluční a navíc výstředně oblečení - takoví lidé v Česku nepředstavují ten nejoblíbenější živočišný druh.

Kromě zjevných porušení zákona totiž narušili i pravidla "slušna". V očích veřejnosti tím poklesli mezi tu nejhorší kastu zločinců, jež si nezaslouží jakékoli ohledy. Není divu, že v takové atmosféře skončil Traerup ve vazbě a nikdo se se zřejmě moc nezajímal, co na něj policie vlastně má. Je to paradoxní.

Existuje rozšířený názor, že zločinci v Česku mají snadný život a musejí se hodně "snažit", aby se vůbec dostali do vězení. Ve skutečnosti počet uvězněných vzhledem k počtu obyvatel daleko přesahuje evropský průměr. Nedá se říci, že by život v českých městech byl přiměřeně tomu bezpečnější a řídil se spravedlivějšími regulemi. Odpovídá to ale duchu "slušna".

Stejně tak i změna zákona, jež umožní ukládat nepodmíněné tresty těm, kdo po zdech kreslí grafitti. Předkladatelé sice argumentují tím, že předpokládají i alternativní tresty. Ty jsou ovšem v česku ukládány minimálně a těžko věřit, že by tomu právě v případě grafitti mělo být jinak.

Jistě, naprostá většina sprejových malůvek představuje jen jakousi protivnou formu vizuálního smogu. A jejich odstranění stojí peníze. Pro drastickou změnu zákona však asi bylo nejdůležitější, že rozčilují. Pokud se totiž něco skutečně neshoduje s atmosférou "slušna", tak je to právě schopnost rozčílit. Bohužel, rozčilení lidé, neustále vytrhávaní ze svého "slušna", mohou snadno zatleskat všelijakému populismu.

Doufejme, že zákon proti grafitti představuje jen výstřelek, jenž bude zanedlouho korigován. Pokud to je jinak, máme se asi nač těšit.