Čtvrtek 1. února 2001

předcházející

Kostlivec ve skříni

Jaroslav Veis

Ještě před nedávnem bylo rčení kostlivec ve skříni považováno v češtině za cosi cizího, až příliš přímočaře přeneseného z anglického originálu. Stačilo ovšem pár let důkladného popisu vývoje českého bankovního sektoru v médiích a slova kostlivec ve skříni v češtině zcela zdomácněla.

Prvotní význam této metafory je v Praze dnes jednoznačný: nedobytné úvěry, vytunelované fondy, miliardy ztracené v české bankovní bažině.

Největší z kostlivců, jak se ukazuje, je to, co zbylo ze lva ve světě financí. Odhad ztrát Investiční a poštovní banky se vyšplhal na závratných 180 miliard korun a dokonce ministr financí Pavel Mertlík přiznal, že je to podstatně víc, než odhadoval.

Poslední dny však nepřinesly jen vyšší odhady ztrát. Šest členů vedení banky bylo obviněno z úvěrového podvodu, porušování prvinností při správě cizího majetku a zneužívání informací v obchodním styku. Podle vyšetřovatelů měli podivnými obhody s akciemi pivovaru Prazdroj připravit banku o víc než sedm miliard korun.

Největší pozornost veřejnosti a patrně i vyšetřovatelů se mezi obviněnými upírá na Libora Procházku. Tento prý zázračný matematik sice nikdy nestál v čele IPB, měl však přesto být tím skutečným tvůrcem obrovského a naprosto neprůhledného bankovního impéria, které se loni v létě ocitlo přes noc pod nucenou správou, aby bylo vzápětí prodáno ČSOB.

Nikdy by se mu jej vytvořit nepodařilo, kdyby mu od počátku nepomáhali politici. I proto kauza IPB politiky tolik znervozňuje. Zejména Václava Klause, který ji vzápětí poté, co propukla, označil za krádež za bílého dne a dnes mluví o skandálním postupu českého státu, který poskytl novému majiteli IPB za její dluhy záruky.

Miloš Zeman na oplátku mluví o hašení požárů, které založil někdo jiný. A méně angažovaní pozorovatelé považují kauzu IPB za definitivní přiznání neúspěchu české cesty privatizace, která se za deset let proměnila z manuálu na hospodářský zázrak v předlouhý seznam dluhů.

Lze proto jen uvítat, že po zcela bezzubém a pouhé veselí budícím vyšetřování kauzy IPB zvláštní komisí poslanecké sněmovny, se kauza konečně rozhýbala. Otázka ovšem je, jak se bude vyvíjet.

Vždyť právě Libor Procházka už vyklouzl z jednoho vyšetřování v devadesátém sedmém roce, kdy byl dokonce spolu s generálním ředitelem Jiřím Tesařem ve vyšetřovací vazbě.Doufejme jen, že se vyšetřovatelé za tři roky, které od té doby uplynuly, něco naučili a že české právní prostředí je podstatně méně tolerantní.

Včera se rovněž o IPB mluvilo i na zasedání české vlády. Pavel Mertlík žádal po ostatních ministrech, aby odhlasovali odtajnění záruk, které vláda loni za dluhy banky dala. Ministři to odmítli s tím, že je třeba počkat, až bude vyčíslena celková ztráta.

Uvědomíme-li si, že s návrhem na odtajnění záruk přišel ten člen vlády, který je ze samé podstaty věci nejlépe informován o odborné podstatě problému a dokáže nejkvalifikovaněji odhadnout, zda je nutno ony záruky ještě tajit či nikoli, je to poněkud podivné rozhodnutí. Pokud tedy nepřistoupíme na to, že k tomu mají ministři nějaký jiný - řekněmě politický důvod. Takového kostlivce ve vládní skříni.