Středa 31. ledna 2001

předcházející

Znovuotevření kauzy Kajínek

Adam Drda

Když soudem uznaný dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek v říjnu utekl z ostře střežené Mírovské pevnosti, psalo se o něm jako o filmovém gangsterovi velkého formátu.

Je prý nadprůměrně inteligentní, v perfektní fyzické kondici, dělá stovky kliků denně a ještě k tomu umí šachy - zkrátka něco jako ideální zločinec.

Rozvíjely se tehdy "odvážné" teorie o tom, do které ze sousedních i vzdálených zemí má Kajínek namířeno, které bandy profesionálních ničemů na něj s otevřenou náručí čekají a komu všemu se půjde s osmatřicítkou v ruce pomstít.

V prosinci policie Kajínka dopadla, ovšem odchycení zloducha hollywoodské provenience to moc nepřipomínalo.

Na útěku nezničil žádný život, skrýval se v bytě na sídlišti a při zatýkání se nebránil. České televizní stanice pak dost lacině a neeticky pustily do éteru záběry nahého uprchlíka, zrovna vytaženého z peřin.

Kajínek vždycky tvrdil, že je neviný a v několika rozhovorech, které poskytl po zadržení říkal, že jeho útěk měl posloužit především k tomu, aby se o jeho kauzu začal někdo konečně znovu zajímat.

Splnilo se mu to v případě několika málo - řekl bych překvapivě málo - novinářů, ale zájem projevil hlavně ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, který se podle jedněch českých novin v těchto dnech rozhodl požádat Nejvyšší soud o obnovení Kajínkova procesu. Třeba tím zachrání člověka, odsouzeného na doživotí za vraždy, které nespáchal - a pokud se něco takového opravdu ukáže, bude Rychetského rozhodnutí patřit k nejlepším počinům jeho kariéry.

Nemá samozřejmě smysl dělat si iluze o tom, že Kajínek je neviňátko, které by nesebralo ani hrušku ze stromu - minimálně jde o protřelého vykradače bytů. Jeho případ je ovšem na první pohled plný nesrovnalostí a nejasností a jeví se jako dost nepochopitelné, že mohl být vůbec v demokratické zemi odsouzen člověk na základě tak chabých důkazů.

Kajínek údajně zastřelil na objednávku dva lidi. Podnikatele, který měl být sám zatčen pro vydírání a jeho osobního strážce. Další strážce útok přežil a později označil vraha. Soudu i policii jeho svědectví stačilo, ačkoli sám patřil k podsvětí, ačkoli odmítl přímou konfrontaci s Kajínkem a ačkoli další údajný svědek identifikaci Kajínka při procesu odvolal.

Podle Kajínkova obhájce nebyla při vyšetřování provedena rekonstrukce případu, k čemuž ministr Pavel Rychetský říká: "Podle rozsudku měl jeden člověk sám ze dvou střelných zbraní zvládnout zavraždění dvou osob a postřelení třetí osoby. A to všechno čtyřmi ranami, řadou výstřelů se znovunabíjením. Kdybych to soudil já, nespokojil bych se se znaleckým posudkem a chtěl bych rekonstrukci provést."

Ministr si podle novinářů rovněž myslí, že policisté, kteří na případu pracovali byli v poněkud příliš těsném kontaktu s podsvětím.

Je docela dobře možné, že obnovené vyšetřování - dojde-li k němu - Kajínkovu nevinu neprokáže. Ale i tak by bylo znovuotevření kauzy důležité.

V České republice existuje i po listopadu 1989 hned několik případů, kdy policisté a soudci poslali do vězení nebo drželi leta ve vazbě člověka, u něhož se později ukázalo, že údajný zločin nespáchal nebo dokonce spáchat ani nemohl.

I kdyby vyšlo najevo, že Kajínek je opravdu zločinec nejtvrdšího kalibru, neboť mezi bytařem a vrahem je dosti podstatný rozdíl. A i kdyby nové ukázal jen sérii procesních chyb, to, že si policisté, případně soudci usnadňovali práci, mělo by smysl. Třeba by se v dalších případech chovaly "vyšetřující orgány" poctivěji.

Nelze v této souvislosti nevzpomenout četných milostí, které uděluje prezident Václav Havel a za které bývá svými odpůrci zhusta kritizován. Kdyby česká justice pracovala spolehlivěji, minimálně polovinu by jich udělovat nemusel.