Pondělí 29. ledna 2001

předcházející

Nečitelná volba lídra čtyřkoalice

Adam Drda

Včerejší dohoda šéfů čtyřkoaličních stran, podle níž se jejich společným leaderem a premiérem stínové vlády stal místopředseda lidovců Cyril Svoboda, je bez nadsázky zcela nečekaná.

Svoboda sice byl před časem považován za vážného kandidáta na zmíněný prestižní a významný post, ale jeho vlastní strana ho z nominace vyřadila. Především kvůli všeobecně známým neshodám se stranickým šéfem Janem Kasalem a lidmi z jeho nejužšího kruhu.

Když se lidovci poté definitivně rozhodli prosazovat málo známého a nepříliš výrazného Jaroslava Kopřivu, vypadalo to, že post leadera jednoduše přenechávají Unii Svobody, tedy Karlu Kühnlovi.

Těžko říct, co všechno způsobilo včerejší obrat a proč lidovci Kühnla odmítli, nicméně proces výběru lídra působí hodně nevěrohodně. Vůbec nejde o konkrétní osobu Cyrila Svobody, ale o mechanismy rozhodování, které ve čtyřkoalici zatím zjevně nefungují.

Původní lidovecký kandidát Kopřiva byl od počátku prakticky všemi komentátory označován za nezvolitelnou figurku, což se teď definitivně potvrdilo.

Normální volič, který tento způsob jednání pozoruje, se jen těžko může může ubránit dojmu, že víkendová diskuse včetně narychlo svolaného nejužšího vedení KDU-ČSL byla jakýmsi obchodováním bez jasných pravidel, což pro čtyřkoalici, která se presentovala jako společenství otevřené a čitelné politiky není nejlepší vizitka.

Důležité nicméně je, že včerejší rozhodnutí do jisté míry naznačuje příští směřování čtyřkoalice. Kdyby se volby do poslanecké sněmovny konaly v nejbližší době, s devadesátiprocentní pravděpodobností by je čtyřkoalice vyhrála, ale musela by sestavovat vládu s další stranou - tedy buď s ODS nebo s ČSSD.

Zatímco Karel Kühnl inklinuje k občanským demokratům a v rámci čtyřkoalice patří k tomu, co by se dalo označit za "pravicový proud", Cyril Svoboda je případ zcela opačný - má blízko k místopředsedovi sociální demokracie Vladimíru Špidlovi a je jasným zastáncem spolupráce s ČSSD. Právě Špidla se zřejmě za dva měsíce stane nástupcem Miloše Zemana ve funkci šéfa strany - a vztah ČSSD a čtyřkoalice by se pak mohl "odblokovat".

Lidovci proti takové cestě až na výjimky - za něž bývají označováni hlavně předseda Kasal a poslanec Miroslav Kalousek - nic nenamitají. Zajímavější tedy je, že na možný posun kývla Unie svobody, a to dokonce tak, že lidovcům přenechala "nejlepší" křeslo.

Rovněž nelze přehlédnout, že nejvyšší funkce v rámci čtyřkoalice obsazují téměř bez výjimky lidé, kteří mají blízký vztah k Václavu Havlovi. Svoboda je jen dalším politikem v řadě po Petru Pithartovi v čele Senátu, Janu Rumlovi, který je místopředsedou horní parlamentní komory či Danielu Kroupovi, který je šéfem senátního klubu ODA/US.

Prezidentovi by podle všeho bylo jen máloco tolik proti mysli, jako spojení ODS s lidovici a unií a tudíž návrat občanských demokratů do vlády. I on dá jednoznačně přednost spolupráci s postzemanovskou sociální demokracií.

Pro Václava Klause znamená výběr Cyrila Svobody jednoznačně špatnou zprávu - jestliže se ČSSD rozhodne, že v opoziční smlouvě nebude po volbách pokračovat, ocitne se ODS v izolaci.

Čtyřkoalici i nového lídra ovšem před volbami čeká ještě dost krušné období, v němž bude jednak nutné zmírnit vnitřní napětí, které po včerejší volbě jistě vznikne a navíc dát dohromady nějakou přijatelnou ideu, která vysvětlí existenci tohoto společenství jinak, než nechutí k opoziční smlouvě.

Zatím taková idea či program není znám a strany čtyřkoalice jsou stále vnímány nikoli jako celek, ale každá sama za sebe. Podobně je nezbytné vytvořit již zmíněné vnitřní mechanismy.

Představa sestavování vlády, které vypadá podobně jako výběr lídra, jenom se ho účastní ještě jedna velká strana na víc, je dost tristní.