Středa 24. ledna 2001

předcházející

Zvláštní postoj "moderní levice"

Adam Drda

Reprezentanti Komunistické strany Čech a Moravy při každé příležitosti vyhlašují, že chtějí být - nebo už dokonce jsou - "moderní evropskou levicí". Je to taková pěkná, abstraktní idea, která má jednu zajímavou zvláštnost - prakticky nikdy se nepotvrdí v konkrétních situacích.

Tak například včera předseda českých komunistů Miroslav Grebeníček prohlásil, že Ivan Pilip a Jan Bubeník, které od 12. ledna vězní kubánský policejní režim za jejich setkání s disidenty, jednali v rozporu s kubánskými zákony.

Řekl to s respektem ke Castrově vládě, která jak známo tvrdí, že zadržení čeští občané byli agenti Spojených států a dodal: "Podle různých informací se jeví, že motivace obou pánů asi nebyly tak zcela nezištné. On se někdy takzvaný boj za demokracii některým lidem může i slušně vyplácet. Promiňte, pokud tomuto termínu nerozumíte, měl jsem na mysli finanční částky".

Podle agentury ČTK šéf českých komunistů také novinářům naznačoval, že o aktivitách Pilipa s Bubeníkem byl dopředu informován prezident Václav Havel.

Moderní levice v Grebeníčkově pojetí se tedy zřejmě vyznačuje přesvědčením, že základní lidská práva a svobody platí jen v některých koutech světa. Tam, kde mají občané štěstí na demokratické vlády. V režimech autoritativních či totalitních se člověk asi mění - netrápí ho, když ho někdo zavře či tluče, vnímá jako normalitu, že se s někým nesmí setkat a nepřijde mu divné, že své politické názory smí bez rizika svobodně vyjadřovat pouze šeptem, doma pod dekou.

Zvláštní, měl jsem dojem, že otázka, zda má člověk respektovat absurdní zákony totalitního státu už byla dávno vyřešena ve prospěch universální lidské svobody a obzvlášť v postkomunistických Čechách.

Grebeníčkovo tvrzení, že pánové Pilip a Bubeník si za své služby kubánským disidentům nechali zaplatit, jakoby vypadlo z tuzemského tisku let padesátých až osmdesátých. Tehdy se přece také tvrdilo, že odpůrci Gottwaldova či Husákova režimu jsou imperialističtí žoldáci.

A zajímavá je i další paralela. Tehdejší oběti komunistických útoků se nemohly bránit, stejně jako se dnes nemohou bránit Pilip s Bubeníkem, jelikož jsou kdesi daleko a pod zámkem. Jen tak na okraj mne napadá, že i kdyby někdo těm dvěma za cestu na Kubu a doručení nějakých věcí či peněz zaplatil, pomohlo by to kubánským disidentům asi stejně dobře, jako jednání z "pouhé" dobré vůle. Jinými slovy, otázka peněz se ve vztahu k policejnímu státu nejeví jako tak docela podstatná.

Prezident Václav Havel ústy svého mluvčího popřel Grebeníčkovo tvrzení, že o cestě Pilipa s Bubeníkem na Kubu dopředu věděl. Ale opět, i kdyby byl s jejich záměrem seznámen, šlo by o něco špatného? Bylo by možné vyčítat člověku, který vzdoroval komunistům celý život, že schvaluje kroky, jež pomáhají jejich odpůrcům? Nebyl by na místě spíše respekt a úcta k tomu, kdo na disidenty v méně šťastných částech světa, než je současná střední Evropa, nezapomíná?

Pánové Ivan Pilip a Jan Bubeník budou prý na Kubě obviněni z "činnosti, namířené proti bezpečnosti státu za účelem povstání". Co všechno se za touto floskulí může skrývat, je nejasné, stejně jako nelze navzdory rozsáhlému diplomatickému úsilí odhadnout, jak jejich případ dopadne a kdy budou propuštěni.

Jako zcela jasné se naopak jeví, že jediná politická strana v České republice, která ve vztahu k zadrženým upřednostnila ideologii před svobodou a komunistickou solidaritu před lidskou solidaritou je KSČM.

Až se zase jednou bude diskutovat o tom, zda má nějaká síla vytáhnout tuto "moderní levicovou stranu" z izolace, jistě si na chování jejího šéfa v dnešní horké kauze kdekdo vzpomene.