Pondělí 22. ledna 2001

předcházející

Příliš dlouhá revoluce

Adam Drda

Krize v České televizi se v těchto dnech téměř nepozorovaně přehoupla do nové fáze, do jakéhosi postrevolučního období. Ukazuje se, že tato fáze bude daleko méně mediálně atraktivní, než ta předchozí, že bude bude nepřehlednější, složitější, ale pro budoucnost největšího veřejnoprávního média v České republice zároveň nesmírně důležitá.

Potvrzuje se také definitivně, že kroky, jimiž česká veřejnost žila na počátku nového roku - tedy odvolání kontroverzní televizní rady, rezignace Jiřího Hodače nebo schválení nového zákona o ČT poslaneckou sněmovnou - nebyly kroky závěrečné, nýbrž že šlo pouze o odstartování vleklého procesu.

Jak dnes televize žije? Odvolaného generálního ředitele Jiřího Hodače nahradila prozatímní ředitelka Věra Valterová, s níž se stávkující zaměstnanci nedokáží domluvit o nic lépe, než s Hodačem samotným. Začala sice mezi nimi probíhat jednání pod patronátem předsedy odborů Richarda Falbra, ale zatím bez jakéhokoli výsledku.

Dnes kolem desáté hodiny by Valterová měla oznámit, zda se rozhodla vyjít vstříc požadavkům zaměstnanců a přesunout šéfku zpravodajství Janu Bobošíkovou či finančního ředitele Jindřicha Beznosku na jinou práci. Z různých vyjádření však vyplývá, že odpověď bude nejspíš zamítavá.

Komunikace mezi Valterovou a stávkujícími se většinou odehrává v ovzduší naprosté nedůvěry a zcela protichůdných tvrzení. Podle ředitelky zaměstnanci torpédují jakýkoli dialog, podle zaměstnanců si ředitelka soustavně vymýšlí. Její vystupování na tiskových konferencích budí dojem snahy vyjadřovat se natolik nesrozumitelně, aby jí zůstala otevřena každá zadní vrátka.

Jana Bobošíková a Jindřich Beznoska se rovněž usilovně snaží udržet a snad i prohloubit napětí mezi sebou a zaměstnanci. Náplní funkce šéfa zpravodajství by podle všeho měla být koordinace práce jednotlivých štábů, vymýšlení vysílacího zpravodajského plánu nebo domlouvání se s jednotlivými redaktory, na čem vlastně pracují.

Bobošíková nic z toho dělat nemůže. Její setrvávání ve funkci je čistě formální - je důležitou postavou nikoli v televizním vysílání, ale v televizním boji. Snad i proto stále výhrůžně opakuje, že výpovědi, které rozdala neposlušným redaktorům, jsou platné.

Podobné je to s Jindřichem Beznoskou, jehož hlavní pracovní činnost zřejmě zpočívá v úsilí co nejvíc znepříjemnit televizním zaměstnancům život. Jednou poskytne ČTK silně přetažený popis o událostech v televizi, jindy oznámí, že bude potřeba zastavit všechny televizní platby... Normální logiku jeho počínání nemá.

Stávkující strana zvládá napětí také velmi těžko. Nešťastný krok odvolaného Beznoskova předchůdce Ladislava Palusky, který se prohlásil ředitelem na jeden den, už asi není nutné komentovat. Kontraproduktivní jsou ovšem také opakovaná a nepodložená obvinění z tunelářství, která v souvislosti s Beznoskou vznášejí členové Krizového štábu ČT nebo napadání Jany Bobošíkové za to, že její provizorní zprávy, vysílané několik dní z Hodačova pověření, stály moc peněz.

Jakoby se stávkující snažili udržet pozornost veřejnosti stále silnějšími slovy, za nimiž se ovšem neskrývá žádné zvláštní vyhrocení situace - jen statické a nesnesitelné dusno, které zřejmě v ČT panuje. Dnes by měli stávkující předložit Valterové vstřícný, zatím blíže nespecifikovaný návrh - přehnanému optimismu však brání skutečnost, že obě strany mají o vstřícnosti velmi rozdílné a vlemi neslučitelné představy.

Reprezentanti politických stran se tento týden začnou domlouvat na tom, kdo se stane dočasným televizním ředitelem (jakýmsi "šéfem pro výjimečný stav") a nahradí Věru Valterovou. Budou to podle všeho jednání velmi dlouhá a složitá. Vždyť dosud ani není jasné, jakou podobu bude mít nový zákon o ČT, který má poslancům umožnit nestandardní přístup k personálním otázkám v ČT, který nepřijal Senát a který je podle řady komentátorů horší, než byl ten předchozí...

Nastává tedy čas, v němž bude rozhodující síla nervů, v němž je možné spor o nezávislost ČT docela snadno prohrát.