Pátek 12. ledna 2001

předcházející

Nepatrná změna zákona o ČT

Petr Dudek

Jiří Hodač svojí rezignací rozetnul jedno z dilemat provázejících současnou krizi okolo České televize. Jeho stávkující podřízení nepropadli nekontrolovanému nadšení a reagovali vesměs disciplinovaně a věcně. Podle jejich přesvědčení musí stávka pokračovat až do splnění všech jejich základních požadavků. Kromě odstoupení rady České televize k nim počítají také schválení novely zákona o České televizi.

Je poměrně pravděpodobné, že Poslanecká sněmovna na svém dnešním zasedání tento požadavek stávkujících splní. Stane-li se tak, dosáhnou vzpurní redaktoři jen nejistého vítězství. Novela, jak ji předložil ministr kultury Pavel Dostál, totiž nebrání tomu, aby se krize podobná té dnešní za pár měsíců opakovala.

Současné potíže odstartovala Rada České televize, zvolená, jak známo, Poslaneckou sněmovnou. Radě, která se před očima veřejnosti v těchto dnech pomalu rozpadá a které pravděpodobně zasadí dnešní poslanecká schůze ránu z milosti, její odpůrci vytýkali, že je obsazena lidmi nade vše uctívajícími zájmy stran, jež je do rady vyslaly.

Nelze vyloučit, že alespoň někteří radní opravdu nebyli ničím než loutkami příslušných politických stran. Ale všichni radní společně jako jeden muž vyhovovali těm politikům, kteří vycítili, že je v jejich zájmu ustavit radu slabou, neschopnou a bázlivou. Radu, která bude vždy vybírat a volit generálního ředitele podle obrazu svého, tedy člověka bez patřičné zkušenosti, bez koncepce a bez autority.

Má-li přijetím novely vzniknout záruka, že do čela veřejnoprávní televize už podobná osoba nebude jmenována, musí být rada složena tak, aby už ona sama byla zárukou správné volby.

Novela předpokládá, že napříště budou návrhy na členy rady předkládat sněmovně nejrůznější kulturní, regionální, církevní, odborové a další organizace. Poslancům ale zůstává právo radní volit. Tím, jak si povšimli první kritikové novely, včetně místopředsedkyně Sněmovny Petry Buzkové, se otvírá stranám snadná cesta, jak si nadále vybírat radní pouze podle svých potřeb.

Stačí nalézt či vytvořit organizaci vyhovující výše zmíněným kritériím a přimět ji, aby do Parlamentu zaslala příslušné personální návrhy, které pak poslanci prosadí, řídíce se - jako dosud podle stranického klíče.

Při dnešních českých poměrech je něco takového maličkost. Tato šikovná klička tak může myšlenku posílení veřejného aspektu kontroly ČT, kterou byli vedeni autoři novely, postavit na hlavu.

Představme si, že nová Rada České televize takto - v souladu nikoli snad s duchem, ale rozhodně s literou novelizovaného zákona - opravdu vznikne. Novela, jak můžeme číst v návrhu, má novou radu navíc vybavit většími pravomocemi, než má rada dosavadní.

Její členové mají podle návrhu mít právo schvalovat dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického vývoje České televize. Generální ředitel má být také povinen s radními nově konzultovat jmenování či odvolání vedoucích zaměstnanců televize.

Jednoduše řečeno, novela zákona o České televizi nepředstavuje ve své navržené podobě žádnou podstatnou změnu a naopak umožňuje - byť poněkud jinými způsoby - dosažení stavu stejně neuspokojivého, jak je ten současný.

Pokud poslanci novelu odhlasují, nevyhoví tím příliš požadavkům vzbouřených redaktorů, ale zajistí si cestu, jak i nadále udržovat českou veřejnoprávní televizi pod kontrolou.