Pátek 5. ledna 2001

předcházející

Nicneříkající zpráva Rady ČT

Ondřej Štindl

Rada České televize sama sebe veřejnosti představuje jako sbor velmi zásadových dam a pánů, kteří se neváhají postavit bezostyšnému nátlaku televizní mafie a jejích trockistických spojenců a hájit proti němu zásady demokracie a zákonnosti i právo koncesionářů vědět, co se děje s jejich penězi.

Včera jednala sněmovní mediální komise, jež si od rady vyžádala Zprávu o situaci v České televizi. Pro radu to tedy byla vynikající příležitost svůj údajně tak zásadový postoj vysvětlit, dokumentovat a obhájit proti nejčastěji vznášeným výtkám. Zásadovost rady se však, bohužel, ukázala být tak nanejvýš příležitostnou.

Zpráva o situaci v České televizi je totiž dokument velice nesmělý a dost alibistický. Nezaujme tím, co v něm je, ale tím, co se autoři snaží vynechat a jak okatě to dělají. Text se vyjadřuje ke třem problémům - odvolání bývalého ředitele Dušana Chmelíčka, jmenování jeho nástupce Jiřího Hodače a událostem, jež po jeho zvolení následovaly.

Symptomatické je už to, že existuje nepřímá úměra mezi naléhavostí problému a velikostí prostoru, jenž je mu ve zprávě věnován. Největší plochu tak zabere popis důvodů a okolností Chmelíčkova odvolání, průběh výběrového řízení je popsán na poloviční ploše, oproti němu je opět poloviční text, jenž se zabývá posledními událostmi.

Nezvykle svižné tempo, jímž byl Jiří Hodač jmenován, rada vysvětluje potřebou projednat letošní rozpočet již s ředitelem novým. Následuje pozoruhodná sentence: "Členové rady nechtěli být po delší dobu vystaveni sílícím mediálním a zájmovým tlakům". Tedy, stručně řečeno, to chtěli mít rychle za sebou.

V této souvislosti rada také upozorňuje, že bývalí ředitelé Chmelíček a Puchalský byli jmenováni po řízení zdlouhavém a stejně se neosvědčili, její bleskový přístup k problému tedy zřejmě mohl být jen ku prospěchu věci.

Zpráva neobsahuje vysvětlení, jak rada dospěla k tomu, že pan Hodač splňuje její vlastní požadavek manažerských dovedností, odpovídajících řízení velké instituce, když jeho profesní životopis nezaznamenává zkušenost s řízením většího podniku, stejně jako jakoukoli zkušenost televizní.

Místo toho zpráva cituje jeden postřeh z projektu Jiřího Hodače, postřeh sice asi platný, avšak velice povšechný, uzavřený nekonkrétní větou: "Je třeba jednat rychle, současně ale klidně, bez panikaření a nikoli překotně."

V pasáži, zabývající se posledním vývojem, je styl zprávy skutečně telegrafický. V podstatě ji shrnuje následující věta: "Nerespektování legálního vedení přineslo řadu problémů, které narušují činnost a poslání ČT."

Ke sporným krokům nového vedení se nevyjadřuje vůbec, tedy je ani nepodpoří. Zprávy, které připravuje tým Jany Bobošíkové, podle zprávy sice vykazují jisté nedostatky, ty jsou ale způsobeny chybějícím technickým zázemím. Jako kdyby rozhodnutí, zda člověk natočí manipulativní příspěvek nebo napíše manipulativní text záviselo na technice, již má k dispozici.

Snad nejtypičtější pro styl zprávy a vystupování rady ČT v posledních dnech vůbec je neustálé zdůrazňování, že volba Jiřího Hodače, proběhla zákonným způsobem. Rada se tím jen neobratně vyhýbá odpovědi na otázku zda tato jistě zákonná volba byla také správná.