Čtvrtek 4. ledna 2001

předcházející

Dlouhá cesta z krize

Adam Drda

Včerejší demonstrace na podporu vzbouřených redaktorů České televize, která se konala na pražském Václavském náměstí, musela každému doslova vyrazit dech. Sešlo se na ní šedesát až sto tisíc lidí, což je zřejmě nejvíc od doby, kdy se hroutil komunismus.

Ať už tito lidé mají nebo nemají pravdu, ať už se odhodlali demonstrovat z jakýchkoli důvodů, představují takovou sílu, že se před ní čeští politici nedokáží nesklonit.

Za prvé jsou prakticky bez výjimky zvyklí ustupovat - či nadbíhat - veřejnému mínění a kvapem se blíží volby do poslanecké sněmovny, za druhé se generální ředitel ČT Jiří Hodač chová tak, že ho prostě při nejlepší vůli nelze hájit, pokud člověk nechce vypadat směšně.

Pro Jiřího Hodače znamenají včerejší události dost velkou ránu - v podstatě mu už běží jakási výpovědní lhůta. Sociálně-demokratická vláda schválila novelu zákona o veřejnoprávním rozhlase a televizi, která fakticky znamená pád současné Rady ČT.

Všechno nasvědčuje tomu, že poslanci i senátoři novelu v co nejkratším čase podpoří, záhy zvolí novou Radu ČT, a ta už nebude mít žádný důvod držet Hodače v křesle. Větev si pod sebou ovšem, zdá se, podřezal sám - do důležitých funkcí v televizi jmenoval lidi, evidentně spjaté s ODS, která ho jako jediná dosud vlažně podporuje.

Jeho tým by jen ztěží vyvrátil obvinění, že nebyl schopen připravit nic jiného, než nepovedenou parodii na zpravodajství. Hodač se dopustil zjevných cenzurních zásahů a vypnul celou televizi na čtyřiadvacet hodin.

Premiér Miloš Zeman, který o Hodačovi ještě před několika dny mluvil se sympatiemi, se vcelku spravedlivě rozzuřil, když generální ředitel jmenoval do funkce finančního šéfa ČT pana Beznosku, spjatého s prapodivným vedením zkrachovalé Investiční a poštovní banky.

Ministr kultury Pavel Dostál se podobně rozčílil, když zjistil, že byl coby host "vzbouřenecké" Jednadvacítky nahrazen na obrazovce obligátním černobílým nápisem...

K dovršení všeho přijala horní komora Parlamentu usnesení, vyzývající Hodače k odchodu a i když Senát nemá praktickou možnost do života televize zasáhnout, nelze tvrdit, že jeho usnesení je bezvýznamné - minimálně nadnárodní instituce mu budou jistou váhu přikládat.

Zajímavé ovšem je, že tato na pohled jednoznačná situace zdaleka neznamená konec krize a problémů. Především bude trvat nejméně dva týdny, než nový televizní zákon vstoupí v platnost a současná Rada ČT ztratí mandát.

Pak uběhne dalších několik týdnů, než bude zvolena nová Rada ČT a pak ještě nějaká doba, než tato rada Hodače odvolá. Do té doby si může generální ředitel dělat v ČT, co chce, pokud mu zdravotní důvody dovolí.

Prakticky jediná alternativa k takovému scénáři je, že dobrovolně rezignuje, nebo že nápor kritiky nevydží současná televizní rada. Ani po Hodačově možném či dokonce pravděpodobném odchodu však nebude s problémy kolem televize konec.

Jak už bylo mnohokrát konstatováno, rebelující redaktoři ČT, jakoli se jejich požadavky jeví jako oprávněné, budou už jen těžko skutečně nezávislí, protože bohužel bezezbytku přijali politickou podporu Čtyřkoalice.

Diskutabilní rovněž je, že se opřeli o herce, zpěváky nebo producenty, kteří v televizi mají přímé zájmy. Jejich vysílání také nelze označovat za objektivní. Například v úterý pustilo ostravské studio v rámci pořadu Klekánice příspěvek, který se od práce Hodačových lidí lišil jen technickou kvalitou.

"Revoluce" bude tedy zřejmě muset i v tomto případě pozřít některé své děti a dokonce asi i ty, které upřímě bojovaly za svobodu slova. Veřejnoprávní televizi pak čeká reforma, srovnatelná svým významem pouze se změnami po listopadu 1989.