Středa 3. ledna 2001

předcházející

Nezávislost už není možná

Ondřej Štindl

Šéfové čtyř českých parlamentních stran se na včerejší schůzce k situaci v české televizi, svolané předsedou Poslanecké sněmovny Václavem Klausem, nedohodli prakticky na ničem.

Předseda Unie svobody Karel Kühnl vyzdvihl jako pokrok, že dosažení stavu zásadní neshody jim včera trvalo mnohem déle než obvykle a nedohodli se proto jaksi zodpovědněji.

To však ve skutečnosti neznamená nic víc, než že na předem zjevný výsledek jednání politiků veřejnost čekala o pár hodin déle. Způsob této nedohody ovšem mohl jen sotva potěšit jednoho z protagonistů sporu - současného generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.

Předsedové všech stran totiž dali celkem jasně najevo, že jeho rezignace pro ně za jistých okolností je přijatelná. Kámen úrazu spočívá právě v těch okolnostech.

ČSSD a ODS to podmiňují souběžným odchodem protagonistů televizní revolty, novinářů, kteří obsadili newsroom ČT, přičemž pro sociální demokraty takové řešení zcela odpovídá jejich představám, pro demokraty občanské údajně představuje nejzazší mez kompromisu.

Podle Václava Klause by se v této věci mělo dosáhnout cituji "politicky garantované shody". Hypotetický Hodačův nástupce by tedy musel personální změny v redakci zpravodajství nějak předem zaručit. Čtyřkoalice něco takového odmítá.

Včerejší jednání jen potvrdilo věc již dlouho zřejmou - spor o Českou televizi probíhá podél ustálené fronty českého politického Verdunu, kde na jedné straně stojí signatáři opoziční smlouvy a na druhé Čtyřkoalice, hlava státu, některé občanské iniciativy, mediálně podporovaní podporování populárními umělci, většinou těmi méně dryjáčnickými.

Pro samu Českou televizi je takové rozložení sil nešťastné, ať už konflikt dopadne jakkoli - a zatím vše nasvědčuje, že k výsledku povede nějaké ostře konfrontační hlasování ve sněmovně. Televize bude zranitelná vůči kritice, že je příliš zavázaná budoucímu vítězi a tudíž jen sotva plně nezávislá.

Mohla se celá věc vyvinout jinak? Dost možná, že ne, ale pro naplnění téhle chabé naděje se dalo víc udělat. Mnohokrát konstatovaná chyba odbojných redaktorů spočívá v tom, že mezi sebe do velína vpustili politiky. Jejich pozdější distancování se od těch, kdo s nimi třeba i přespávali v jedné místnosti, už pochybnosti a nepříznivý dojem vyvrátit nemohlo.

Jistě, personální politika nového ředitele na druhou stranu jako by ani necítila potřebu příliš skrývat jeho politická tíhnutí. Rozpačitě působí i zpravodajství, jež rebelové z ČT vyrábějí, a v němž často ponechávají neúměrně velký prostor vlastní sebepropagaci.

Samozřejmě to ještě není nic ve srovnání s produkcí týmu Jiřího Hodače, která otrlému divákovi vždy připraví nejednu veselou chvilku.

Ctižádostí nezávislého novináře by ale snad mělo být něco víc, než být o trochu lepší než ten, kdo bezostyšně manipuluje. Bohužel, takzvaní vzbouřenci z ČT projevili v Česku dost rozšířenou nectnost a přijali poklesky svých protivníků jako normu, jíž se poměřují a není divu, že pro ně takové srovnání vychází příznivě.

V příštích dnech se bude rozhodovat především o jejich kariérách. Kdyby se vyvarovali zmíněných pochybení, mohli by své nadcházející vítězství nebo porážku přijmout s oprávněnějším sebevědomím, než jaké projevují dnes.