Úterý 2. ledna 2001

předcházející

Projev vs. stávka

Jaroslav Veis

Pokud nepočítáme probuzení se do nového milénia, pak včerejší český den poznamenaly dvě události - už desátý novoroční projev Václava Havla a už dvanáctý den vzbouření na Kavčích horách. A patří už k této mediálně exponované éře, že televizní vzpoura nejenže budí víc pozornosti, ale taky bude mít na průběh dalších dnů vetší vliv než prezidentova slova.

Navíc, kdo očekával, ze projev Václava Havla vnese do nového milénia i novou vizi, byl patrně zklamán. Prezident filosof se tentokráte změnil v prezidenta kazatele. Václav Havel se letos obrátil k dobru, k mravnímu cítění a schopnosti etického soudu, coby ingrediencím ještě důležitějším pro fungování společnosti, nežli jsou zákonné normy či působení tržních sil.

České občany v obsáhlém výčtu podstatně víc chválil a oceňoval nežli káral, byť neopomněl připomenout mafiánské rysy českého postkomunistického grunderství.

Byl to projev, který nikoho ze židle nezvedl - ani z nadšení, ani v gestu odporu. Vše o čem český prezident mluvil, je vlastně pravdivé, určitě podstatné, a dokonce dosti nadějné: ač je podle něho česká společnost po všem, čím v posledním víc než půlstoletí prošla, demoralizovaná, není bez morálky. A tak patrně tím nejčastějším komentářem letošního prezidentova projevu bude nevzrušený souhlas s myšlenkami víc novoročními než havlovskými.

Nepochybně i proto, že o vzrušení se tentokrát starají média sama, speciálně Česká televize, která na Nový rok ve tři hodiny odpoledne v odporu proti svému novému řediteli pokročila o notný kus dál - pouhou redakční neposlušnost televizního zpravodajství vystřídala stávka televize jakožto instituce.

Vyhlášení stávky předcházelo odvolání čtyř klíčových členů kolegia novým ředitelem a řada až komicky neúspešných pokusů vypudit protestující redaktory zpravodajství nejen z obrazovky, ale i fyzicky z newsroomu.

Stávka posouvá dění v České televizi do zcela jiné roviny. Byť jsou televizní odbory nezávislé, využili šéfové Českomoravské komory odborových svazů příležitosti okamžitě je podpořit a nahlas zauvažovali o solidárních krocích.

Navíc stoupl i rozsah požadavků odpurců nového ředitele a jeho týmu: nestačí jim už jen jeho odchod a novela zákona o České televizi. Chtejí také oddělení všech mediálních rad - tedy i Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Českého rozhlasu od přímého vlivu politických stran a trvají na forenzním auditu hospodaření České televize. Mimochodem, právě výsledky forenzního auditu budou nepochybně podstatné a zajímavé, když jej pozadují obě strany sporu.

Patrně pouze nový ředitel televize netuší, že krize, vyvolaná iracionálním odvoláním jeho předchůdce a vzápětí neméně iracionální volbou jeho samého, se dostala do podoby, kdy by ji nedokázal vyřešit, i kdyby nakrásně vládl kombinačními schopnostmi Gariho Kasparova, měl šarm Báry Štepánové a uměl mluvit jako Tomás Halík.

Televizní krize je od včerejška definitivně krizí politickou, kvůli níž se dnes scházejí předsedové parlamentních politických stran - tedy bez komunistů, zítra Senát a 5. ledna poslanecká sněmovna. Je i krizí společenskou, kvůli níž se večer co večer scházejí před televizními budovami tisíce lidí.

Kolik bude ve středu na Václavském námestí v Praze nepochybně ovlivní i schopnost ci neschopnost politiků televizní krizi nikoli pouze zazáplatovat, nýbrž podniknout první krok k zásadnímu řešení.

Tím může být jedině zastavení všech snah všech politických stran ovlivňovat veřejnoprávní média. A lze jen doufat, že pro české politické strany platí totéž, co včera prezident řekl o české společnosti - jsou jen demoralizované, nikoli však zcela bez morálky.