Pátek 22. prosince 2000

předcházející

Boj o nezávislost

Adam Drda

Paní Irena Válová, která stojí v čele Syndikátu novinářů, včera "odvážně" sdělila české veřejnosti, že její organizace "nemůže a nesmí ... podpořit žádnou ze skupin bojujících o politickou a ekonomickou moc nad Českou televizí".

Člověk by čekal, že syndikát, který má chránit svobodu žurnalistů před politickým tlakem, bude jako první bít kvůli současné situaci v televizi na poplach. Místo toho přijde opožděné a uhýbavé stanovisko v duchu zásady "hlavně se do ničeho zbytečně neplést".

Škoda. Za chvíli už nezbudou ani iluze, jež by se daly ztrácet. Krize v České televizi samozřejmě není žádným bojem o moc, který mezi sebou vedou dvě stejně špatné skupiny, jak se snaží předestřít paní Válová.

Základní otázka sporu je jednoduchá a lze ji shrnout jednou větou: Budou veřejnoprávní média v České republice nezávislá nebo je začnou nepřímo řídit vládnoucí politické strany? Přesně o této otázce se dnes rozhoduje a je velmi nešťastné, když se to někdo pokouší zamlžovat.

Televizní redaktoři a jejich kolegové především protestují proti nekompetentní Radě České televize. Nelze se jim divit. Členové této rady byli do svých funkcí většinou delegováni stranami opoziční smlouvy a existuje důvodné podezření, že se ve svém rozhodování řídí právě vůlí těchto stran. ODS a ČSSD se současně dlouhodobě snaží ovlivňovat Českou televizi k obrazu svému.

Poté, co zmíněná rada odvolala generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka, rozhodla se vypsat absurdní rychlokonkurz a uchazečům o významnou funkci poskytla týden na podání přihlášky a předložení projektu.

Jak poznamenal jeden režisér, tato doba snad stačí k promyšlení a vypracování obecných tezí, ale určitě ne k sepsání programu pro tak velký podnik. Aby to bylo ještě podivnější, rozhodla se Rada vybrat nového ředitele z třiceti tří uchazečů během asi dvaceti hodin.

Podle psychologů a manažerů je to dilenantský postup, protože nemohla mít čas si s kandidáty ani pořádně promluvit. Proto se objevují podezření, že konkurz nebyl jen jakýmsi zastíracím menévrem a že dva či tři horcí kandidáti byli vybráni už před ním.

Dalším důvodem protestu lidí z televize je Jiří Hodač, kterého rada ve středu zvolila ředitelem. I v tomto bodě je lze pochopit. Čerstvý ředitel už v televizi pracoval jako šéf zpravodajství, proslavil se však tím, že po politické intervenci odvolal moderátora diskusního pořadu a na jeho místo instaloval člověka, který den předtím vystoupil z ODS - tedy ze strany, kde se podle informací tuzemských novin sám Hodač dříve ucházel o místo tiskového mluvčího...

Hodač navíc nezvládl svou dřívější funkci a nedokázal jednat s podřízenými. Ihned po jmenování vzbouřeným redaktorům de facto vyhrožoval postihem a také oznámil, že si za programového ředitele vybral dalšího, mírně řečeno kontroverzního člověka, dosavadního šéfa brněnského TV studia Zdeňka Drahoše.

Jakými ohledy se asi řídila rada, která přivedla v rozjitřené atmosféře do čelných televizních funkcí lidi, kteří nutně museli přispět k vyhrocení konfliktu? Krizový výbor ČT požaduje urychlené přijetí nového "televizního zákona". Opět nelze než souhlasit.

Nevypadá totiž zrovna smysluplně, když dozorčí orgán veřejnoprávní televize volí pouze poslanecká sněmovna a ostatní ústavní volené instituce zůstávají stranou. Rada má devět členů a ministr kultury Pavel Dostál kdysi navrhoval, aby tři z nich určili poslanci, tři senátoři a tři prezident. Asi by bylo na čase ten návrh oprášit.

Je pravda, že protesty proti postupu Rady ČT mají spoustu nepříjemných průvodních jevů, počínaje nadměrnou glorifikací bývalého ředitele Chmelíčka a konče emotivními, avšak zmatenými projevy některých řečníků. Podstatu problému, tedy snahu udržet nezávislost veřejnoprávní televize, by to však nemělo zastínit.