Čtvrtek 14. prosince

předcházející

Kdo rozhoduje o řediteli ČT?

Ondřej Štindl

V reakcích politiků všech stran na středeční odvolání generálního ředitele České televize Dušana Chmelíčka převládá zdrženlivost, někdy přímo na odiv stavěná. To by mohl být důvod k jistému uspokojení.

O Radě České televize, jež Chmelíčka odvolala, se přece říkalo, že vzhledem k tomu, jak jsou jmenováni její členové - tedy na návrh politických stran, bude jen převodní pákou stranických ústředí. Pokud tedy rada jedná způsobem, jenž zmíněná ústředí přivádí k těžko skrývanému údivu, znamená to, že ony obavy nebyly opodstatněné.

Rada se zachovala nezávisle nebo to tak alespoň na první pohled může vypadat. Zachovala se ale také rozumně?

Dušan Chmelíček jistě Českou televizi nepřivedl do zlatého věku. Selhal přinejmenším ve dvou vypjatých situacích - v době, kdy se rozhodovalo o konci diskusního pořadu V pravé poledne a když nemístným způsobem ustoupil tlaku mocného inzerenta - firmy Sazka.

Ani v jednom z obou případů se neprojevil jako silný ředitel, kterým, jak říká, chtěl být. Ani zpravodajství a publicistiku svému nástupci nepředá ve výrazně lepším stavu, než je přebíral.

Na druhou stranu Chmelíčkovi nelze upřít snahu korigovat občas dost zběsilé výstřelky na poli televizní zábavy, jež v produkci Kavčích hor vznikaly, a posunout program veřejnoprávní televize trochu blíž když už ne přímo kultuře tak alespoň snesitelnosti.

Sečteno a podtrženo: pro Českou televizi by se určitě dal najít lepší ředitel než Dušan Chmelíček. Okolnosti jeho odvolání však spíš naznačují, že realizace takového optimistického scénáře se na lepší časy v lepším světě.

O osobě nového ředitele chce mít rada jasno do konce ledna, jako podklad jí má posloužit projekt, na jehož sepsání mají případní zájemci prakticky jen pár dní. To si lze vykládat dvojím způsobem. Buď rada neví, co dělá anebo to naopak ví až moc dobře.

Na základě narychlo spíchnutého a navíc dost obecného materiálu může jen sotva odhadnout kvality toho kterého kandidáta. Možná to ale ani nepotřebuje a výběrové řízení je pro ni spíš formalita.

Jedna politička už totiž má o budoucím řediteli ČT víceméně jasno - poslankyně za ODS Kateřina Dostálová. Jako vhodné Chmelíčkovy nástupce uvedla bývalou ředitelku Televize Prima Kateřinu Fričovou a šéfa brněnského studia ČT Zdeňka Drahoše. Oba podle ní už v televizi něco dokázali. Zdeněk Drahoš má přitom dnes s odvolaným ředitelem Chmelíčkem projednat dosti překvapivá zjištění, k nimž v brněnském studiu ČT došla podniková kontrola.

Návrh poslankyně Dostálové je tedy, alespoň co se pana Drahoše týče, dost paradoxní. Zvláště vezmeme-li v úvahu, že mezi důvody Chmelíčkova odvolání členové rady uváděli právě neprůhledné hospodaření televize.

Je sice pravda, že ekonomika brněnského studia ČT byla díky kontrole zprůhledněna. Takto získaný obraz však je podle dostupných informací spíš deprimující. A co se týče tvůrčích úspěchů brněnského studia?

Mezi ně patří například seriál o detektivovi Martinovi Tomsovi, který se v jistých kruzích stal podívanou téměř kultovní. Sledovat hlavního, kterak ve svém favoritu brázdí ulice jihomoravské metropole, počítá mrtvoly a s nezúčastněným výrazem Bruce Willise chudých trousí vtipy bez pointy bylo skutečně svým způsobem rozkošné.

Daleko podstatnější výhrada se ale týká jiného seriálu z brněnské produkce. Když byl odvoláván Chmelíčkův předchůdce Jakub Puchalský, Občanská demokratická strana mu velmi ostře vytýkala uvedení normalizačního seriálu Třicet případů majora Zemana.

Neuplynul ani rok a vlivná představitelka téže ODS na křeslo ředitele České televize navrhuje člověka, který v seriálu Hříšní lidé města brněnského umožnil velkorysý comeback Jiřího Sequense, který majora Zemana kdysi vytvořil.

V takové situaci je těžké věřit v upřímnost důvodů, které radní a poslanci za ODS uvádějí, ať už jako vedení reprezentanti strany nebo nějaké zájmové skupiny uvnitř ODS.