Úterý 12. prosince 2000

předcházející

Potrestaný Mein Kampf

Jaroslav Veis

Slavný britský státník a autor Benjamin Disraeli prý řekl, že když si chce přečíst dobrou knihu, tak si ji jednoduše sám napíše. Jsou to sebevědomá slova, avšak nelze než pokrčit rameny, případně dodat staré rčení, že proti gustu žádný dišputát.

Český nakladatel Michal Zítko zase řekl, že o vydání knihy Adolfa Hitlera Mein Kampf začal uvažovat proto, že si ji chtěl přečíst a zjistil, že v knihovnách je k dispozici pouze v originále. Jsou to hloupá slova a pokrčit nad nimi rameny nelze.

Obvodní soud pro Prahu 7 také nakladatele Zítka za jeho gusto včera odsoudil ke třem letům odnětí svobody podmíněně s odkladem na pět let a kpokutě dvou miliónů korun. Debata nad vydáním spisu, který má nejčastější přezdívku "bible nacismu" byla v době, kdy se kniha objevila v knihkupectvích s hákovým křížem na přebalu, žhavá i rozpolcená.

Na jedné straně hlasy obětí nacismu i odpůrců totalit všeho druhu, na druhé námitky některých obhájců svobody slova, kteří poukazovali na to, že vraždí vždy lidé a nikdy jen slova, že zlo je třeba znát a že jde o historický dokument.

První interpretují vydání Mein Kampfu jako porušení zákona, zakazujícího propagaci všech hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, ti druzí zase jako pouhé zpřístupnění historického pramene ke studiu zavrženíhodné epochy dějin.

Soud svým rozsudkem dal za pravdu těm prvním. Nakladatel Zítko porušil zákon. Člověk nemusí být zrovna právník, aby dospěl k témuž názoru. Mimo jiné i proto, že Zítko vydal knihu v nákladu víc než stotisícovém, z něhož policie zabavila dvanáct a půl tisíce výtisků.

Jistěže z toho vůbec nelze vyvodit, že by Michal Zítko by byl přesvědčením nacista a chtěl cokoli z Hitlerových myšlenek oživit či prosadit. Svým nakladatelským záměrem vydělat peníze však propagaci nacismu vydateně napomohl. Dopustil se tak něčeho vzdáleně podobného neúmyslnému tresnému činu z nedbalosti - v jeho případě by se dalo mluvit dejme tomu o trestném činu z chamtivosti.

Zítkův obhájce Tomáš Sokol se proti rozsudku na místě odvolal, a proto výnos soudu nelze považovat za tečku, nýbrž jen dvojtečku za případem. Je ovšem otázkou, co od toho očekává: tři roky vězení s odkladem na pět let je na dolním okraji soudní sazby. Ani dvoumiliónová pokuta při výnosu vydání Mein Kampfu odhadovaném na sedm miliónů korun nepůsobí jako příliš krutý trest.

Domnívá se snad, že by jeho mandant měl být osvobozen? Nebo jen plní svou profesní povinnost? Každopádně argument obhajoby, že vydělávat už není v České republice trestné, je vskutku pozoruhodný. Pokud se tak děje bez porušování zákonů samozřejmě nikoli.

Jenže v tomto případě zákon porušen podle výroku soudu byl. To za prvé. Za druhé, zejména v zemích, kde se právo těší té nejvyšší úctě, patří mezi základní zásady, že výnos z trestné činnosti je odsouzenému zabaven.

Nebylo by vůbec od věci, kdyby právě případ vydání Mein Kampfu sloužil jako důvod, aby by podobná právní zásada platila i u nás. Možná, že právě to by bylo mohlo být skutečnou tečkou kauzy Michala Zítka.

Má-li totiž být zákon o zákazu propagace hnutí a směřujících potlačování práv jiných účinný, nesmí se se jeho porušení vyplatit nejen přeneseném, ale především ve skutečném slova smyslu. A zatím, i přes včerejší rozsudek, se zdá, že se to nakladateli Zítkovi vyplatilo.

Pokud tedy pět miliónů, které po odečtení pokuty zbývají ze zisku, nepohltily soudní výlohy nebo palmáre advokátovi.