Pátek 8. prosince 2000

předcházející

Novela novely

Adam Drda

Poslanci ODS a ČSSD včera definitivně odhlasovali kontroverzní a dlouhodobě diskutovanou novelu zákona o České národní bance. Příběh té novely místy působí tak trochu jako parodie demokratické politiky, sepsaná členy Monthy-Pythonova létajícího cirkusu. Zkusme udělat malou rekapitulaci a zároveň načrtnout výhled do budoucna.

Na samém počátku příběhu se strany opoziční smlouvy, jež mají v dolní sněmovně většinu hlasů rozhodly, že centrální banka má příliš autonomní postavení, které je třeba omezit. Navrhly tedy příslušnou novelu zákona, jež banku do jisté míry staví pod vládní kontrolu. Mimo jiné tím, že prezidentovi bere pravomoc jmenovat vedení ústavu podle vlastního uvážení a ukládá mu, aby se řídil doporučením kabinetu.

Proti novele protestovali jak Václav Havel a nezávislí ekonomové, tak různí analytici a opoziční politici. Jejich hlavní výhrady spočívaly jednak v přesvědčení, že centrální banka má být principielně zcela nezávislá a jednak v názoru, že navržený zákon není v souladu s Ústavou. Přesto ODS a ČSSD novelu tvrdě prosadily. Senát se nicméně s jejich postojem neztotožnil, a proto jí poslancům vrátil zpátky.

Navzdory všem zmíněným kritikům, k nimž přibyli i zástupci Evropské unie, kteří upozorňovali na to, že zákon odporuje evropským normám, a navzdory tomu, že rozpor s ústavou byl evidentní, poslanci rozhodnutí Senátu zvrátili a novelu prosadili podruhé. Prezident jí pak podle očekávání odmítl podepsat. Zákon se potřetí vrátil sněmovně a členové ODS a ČSSD jej opět suverénně odhlasovali, aniž by si jen připustili pochybnosti.

Mezi tím se otevřel ostrý spor mezi vládou a prezidentem, který jmenoval nového guvernéra a radu centrální banky a neřídil se přitom názorem Miloše Zemana a jeho ministrů... Všechno dnes nasvědčuje tomu, že causa nekončí, že šlo pouze o jakési "základní kolo".

Politici čtyřkoalice již oznámili, že se kvůli novele hodlají obrátit na Ústavní soud. Totéž údajně zvažuje i prezident. Vrcholem se nakonec stalo oznámení vlády, která ještě včera sdělila, že novela zákona, již s takovou úporností pomáhala prosadit, má "slabá místa".

A světe div se - problém je prý v o souladu s Ústavou a s požadavky Evropské unie. Je prý třeba vypracovat "novelu novely", do jejíž tvorby se ostatně již pustilo ministerstvo financí. Bude-li příběh této "novely na druhou" podobný, jako příběh novely první, je se na co těšit.

Hlavní problém nespočívá v samotné otázce, jakou míru autonomie má centrální banka mít, protože politická diskuse o jejím postavení je v demokratické zemi legitimní. Zásadní komplikace tkví v české realitě a v kuriózním způsobu, jímž zákonodárci a političtí předáci k věci přistoupili a který lecos naznačuje.

Místo aby ODS a ČSSD pomalu a poctivě zpracovaly zákon, jemuž nelze vytýkat technické nedostatky, protlačily spěšně parlamentem evidentní nedodělek. Dokladem netradičního postupu je už jenom přístup k výhradám Evropské unie. Vláda bude teprve nyní diskutovat o jejích požadavcích a zkoumat, jaké je posavení národních bank v jiných evropských zemích, zatímco logické by bylo postupovat obráceně.

Otázka "Proč takový spěch a úsilí?" se sama nabízí. Vzhledem k bouři, která se rozpoutala kolem nového guvernéra a vzhledem k dosavadním zkušenostem s českou politikou je tu jediné možné vysvětlení, jediná možná odpověd: Klíčem k špatné novele jsou osobní nesnášenlivosti a především mocenské zájmy.

ČSSD a ODS se dlouhodobě snaží dostat pod svůj vliv kdejakou autonomní instituci a s centrální bankou je to zřejmě zcela stejné. Obě strany svým postupem samy dávají argumenty těm, kdo říkají, že by národní banka měla zůstala zcela nezávislá, zcela uchráněná jakéhokoli stranického vlivu.