Středa 29. listopadu 2000

předcházející

Milosrdný soud

Ondřej Štindl

V den, kdy nizozemský parlament udělal poslední krok na cestě k plné legalizaci eutanázie, byla v Česku zprovozena ze světa jedna tři roky stará kauza. Byl to takový milosrdný konec, i když jak pro koho.

Vrchní soud v Praze s definitivní platností rozhodl o nevině někdejšího výkonného místopředsedy Občanské demokratické strany Libora Nováka mladšího, jenž byl obžalován z krácení daně.

Soud konstatoval, že se nepodařilo shromáždit dostatek důkazů proto, aby se dalo s jistotou říci, že Novák věděl o nepravdivosti údajů uvedených v jím podepsaném stranickém daňovém přiznání, kde byly několikamilionové dary od podnikatelů Šrejbra a Mlejnkové rozepsány na sponzory falešné, případně zcela fiktivní - šest let mrtvého Maďara Lájose Bacse a fiktivního občana ostrova Mauritius Radžíva Sinhu.

Včerejší rozhodnutí soudu je tak jediným právním důsledkem kauzy, která před třemi lety vedla k pádu druhé vlády Václava Klause, a během níž se objevilo množství dohadů o nezákonostech na nejvyšších úrovních české politiky. Ty však do dneška nikdo přesvědčivě nepotvrdil ani nevyvrátil a zatím nic nenasvědčuje, že by k tomu mohlo dojít.

Sám Václav Klaus může být spokojen. Proces, který dříve označoval za politický, skončil pro jeho stranu dobře, možná byly jeho dřívější obavy liché, možná se za poslední tři roky změnila česká politika.

Pokud jde o případ Libora Nováka, dal se jen těžko čekat jiný výsledek, zvláště poté, co mnozí svědci, kteří před soud předstoupili, projevili značnou dávku, všeobecné zemdlenosti rozumu nebo, řekněme, drzosti případně kombinace obojího. Vzpomeňme třeba na dnes již legendární svědectví o Pepovi z Hong Kongu.

Koneckonců ani sama ODS nereagovala na svůj problém nějakou otevřeností vůči veřejnosti nebo spoluprací s policí - spíš naopak. A vyplatilo se jí to. Policejní vyšetřování dalších aspektů případu, například údajného švýcarského konta ODS a dalších obvinění, zatím nedospělo dál než k neurčitému, ale o to silnějšímu dojmu, že "tady něco nehraje", a že sám Novák byl především obětním beránkem, jehož strana předhodila lačnícím médiím.

Je možné, že jednou přinese konkrétnější výsledky, jež zmíněná podezření buď s autoritou potvrdí nebo naopak ODS umožní, aby se jednou provždy očistila. I kdyby k tomu ale nedošlo, to nejdůležitější slovo, alespoň co se politického rozměru kauzy týče, už padlo.

Pronesli je čeští voliči, kteří v parlamentních volbách v roce 1998 ve velmi hojné míře volili právě ODS, na níž tato vážná podezření ulpěla. Dali tak najevo, že všem těm obviněním, i těm prokázaným, nevěří, nebo že jim jaksi nepřekážejí. Mnozí z nich argumentovali i tím, že financování dalších stran vykazovalo mnohdy stejně podezřelé nesrovnalosti.

Po třech letech tak kauza Libora Nováka a fiktivních sponzorů ODS končí platonickým morálním pobouřením jedněch, škodolibou arogancí druhých a neinformovanosti a z ní plynoucím nezájmem většiny.

A fakta? Těch je skoro stejně málo jako pv roce 1997 a ta nejdůležitější jsou už asi mrtvá jako Lájos Bács nebo možná ani nikdy neexistovala jako Radžív Sinha.