Úterý 28. listopadu 2000

předcházející

Sociální demokracie po Zemanovi

Petr Dudek

Rezignovat na funkci předsedy ČSSD by pro Miloše Zemana bývalo mohlo být docela jednoduché. Kdyby sociální demokracie nebyla stranou vládní. Takto musí Miloš Zeman přemýšlet, co se stane, opustí-li doopravdy nejvyšší stranický post.

Ještě více se musejí touto otázkou zabývat Zemanovi nejbližší kolegové. Dejme tomu, že na jaře vstoupí do Lidového domu nový šéf. Jaké potom budou jeho vztahy k premiérovi?

Vzpomeňme si na stížnosti z ČSSD na adresu vlády, která prý nedbá na názory zbytku strany, ignoruje vlastní poslance a dělá, co se jí, nebo přesněji, Miloši Zemanovi, zamane. A teď by měl být najednou Miloš Zeman poslušnější? Jen proto, že jej ve stranické hierarchii přeskočil někdo z mužů a žen přežívajících dosud v jeho stínu?

Spekulace o Zemanově nástupci či nástupkyni se přesto množí. A to nejen na stránkách novin. Například středočeská krajská organizace včera ústy svého šéfa Milana Urbana ohlásila, že by v čele strany po jarním sjezdu ráda viděla buď dosavadního místopředsedu Vladimíra Špidlu, anebo úřadujícího ministra vnitra Stanislava Grosse.

Středočeští sociální demokraté tak pojmenovali oba kandidáty, o kterých se nejhlasitěji spekuluje. A snad aby si ani jednoho z nich dopředu zbytečně nepohněvali, Milan Urban dodal, že nezáleží na tom, kdo ze zmíněné dvojice bude mít nakonec navrch, ale hlavně aby kvůli tomu nepropukly, jak šéf středočeské ČSSD řekl doslova, "bratrovražedné boje".

Pouze o těchto dvou kandidátech se také zmiňují další představitelé ČSSD v krajích. Nabídka možných Zemanových nástupců tedy vyznívá chudě. Přitom počet není to hlavní. Strana samozřejmě nepotřebuje dva nové lídry - stačí jeden. Důležitější je jeho osobnost a autorita.

Miloš Zeman vede sociální demokracii způsobem, který růst osobností omezuje a rozhodující díl autority ponechává nejužšímu vedení, nejlépe samotnému předsedovi. Jak Vladimír Špidla, tak Stanislav Gross vyšplhali ve stranickém žebříčku až pod samý vrchol také proto, že na pravidla určená Milošem Zemanem přistoupili.

Okamžik, kdy by někdo z nich měl vystoupit na nejvyšší stranický stupeň a určovat další směřování ČSSD, by je tedy postavil do nové role, která by mohla být pro ně i pro stranu velmi riskantní.

Nebylo by proto vůbec překvapivé, kdyby i na jaře zůstalo v otázce dalšího lídra sociální demokracie jen u pouhých spekulací a kdyby se Miloš Zeman uvolil zůstat v čele strany třeba až do předpokládaného konce mandátu své vlády v roce 2002.

Buď jak buď, spekulacím, kdo Miloše Zemana nahradí nebo nenahradí, nebude jen tak konec. Možná by stálo za to si připomenout, co před časem o mocenských pozicích řekl poslanec Unie svobody a bývalý ministr financí Ivan Pilip.

Podle něj hlavními exponenty opoziční smlouvy na straně ODS není Václav Klaus, ale Miroslav Macek. Na straně ČSSD pak nikoli Miloš Zeman, ale jeho hlavní poradce Miroslav Šlouf.

Zatímco o Zemanově odstoupení už se ve straně i mimo ni otevřeně hovoří, o odchodu Miroslava Šloufa, který před nedávnem neúspěšně kandidoval na senátorský post, se mluví nanejvýš za zavřenými dveřmi.