Pátek 24. listopadu 2000

předcházející

Poslední "prezidentův" guvernér

Adam Drda

Prezident Václav Havel dnes jmenoval šéfem České národní banky Zdeňka Tůmu, ekonoma, který se velmi nelíbí předsedům ODS a ČSSD. Dlouhodobý politický spor o podobu jedné z nejdůležitějších institucí v zemi se tak dostal do dalšího kola a nepřestává plnit první stránky českých deníků.

Ještě před pár týdny se zdálo, že strany opoziční smlouvy dostanou centrální banku do určité míry pod kontrolu a její hlavou učiní nějakého svého muže - přijaly totiž novelu zákona, která má mimo jiné změnit způsob jmenování guvernéra.

Pak ovšem nečekaně, s předstihem a možná i po dohodě s Havlem resignoval dosavadní guvernér Josef Tošovský a prezident tak získal možnost instalovat na jeho místo pro příštích šest let člověka dle svého uvážení. Tuto možnost plně využil.

Celé to může svádět k dojmu, že Havel prostě dělá Miloši Zemanovi a Václavu Klausovi naschvály, a co víc, naschvály zcela zbytečné. Jeden český žurnalista včera napsal, že se prezident zase neudržel a vpálil oběma pánům "jednu do zubů", jiný pak konstatoval, že se "jedná o trucpodnik".

Takové názory podporuje zkušenost. Všichni vědí, že zejména mezi Havlem a Klausem panuje otevřené nepřátelství, že by si přáli, aby ten druhý z politiky pokud možno zmizel a že si skoro nikdy nenechají ujít příležitost k vzájemným útokům. Logika věci jakoby samozřejmě ústila do konstatování, že by se prezident měl chovat důstojně a zbytečně konflikt neprohlubovat.

Potíž je ale v tom, že výše zmíněná logika vychází ze stereotypu, který je ve své podstatě naprosto nevěcný. Prezident se jako kterýkoli jiný člověk nemá řídit tím, zda se jeho rozhodnutí někomu líbí nebo ne, nýbrž tím, co považuje za správné. A podobně hodnocení jeho kroků nemá vycházet z otázky, zda někoho naštvaly, protože je daleko důležitější, jestli mají smysl, jestli jsou raciolání a politicky či ekonomicky užitečné. V daném případě se zdá, že jsou.

Opoziční smlouva, kterou uzavřely ODS a ČSSD, je účelová mocenská dohoda, byť vznikla za demokratických podmínek. Obě strany se v jejím rámci pokusily upravit český politický systém tak, aby je co nejvíc zvýhodňoval před ostatními, podobně je jejich dlouhodobou společnou snahou dostat pod kontrolu co největší množství institucí včetně České národní banky.

Přílišná koncentrace moci je však jak známo škodlivá a nezávislost ústřední banky na vládě navíc vyplývá z ústavy, která má svou jasnou a promyšlenou konstrukci. Už proto je prezidentovo jednání zcela legitimní.

Representace ODS a ČSSD jsou rozčileny kvůli jmenování Zdeňka Tůmy i kvůli dvěma novým členům bankovní rady. Nelze ovšem předpokládat, že by se jim líbil kdokoli jiný, koho by si samy nevybraly. Tůma je podle mnoha analytiků z renomovaných společností schopný ekonom, při jeho hodnocení padají výrazy jako "nejpřijatelnější člověk pro finanční trhy" nebo "osobnost, která dokáže rozhodovat nezávisle na politicích".

Vyjádření premiéra Miloše Zemana, podle kterého by Tůma znamenal pro českou ekonomiku "tragédii", s těmito charakteristikami podezřele příkře konstrastuje. Vůbec je zajímavé, že nikdo z Havlových kritiků nebyl schopen zformulovat přesvědčivé výhrady k prezidentově postupu.

To, co se z ODS a ČSSD ozývá - jako například že měl Havel jednat v duchu novely zákona, která byla přijata přes jeho protesty a především ještě neplatí - je zpravidla banální. Podobně by neměla být přehlížena skutečnost, že ODS a ČSSD nejprve zveřejňovaly námitky proti Tůmovi a když shledali, že v této věci u prezidenta neuspějí, zaměřily, v duchu pravidla "aspoň něco", své výhrady na dva nové členy bankovní rady.

Nejkurióznější ovšem je, když je Havel občanskými a sociálními demokraty obviňován z "politizace ČNB", když je obviňován lidmi, kteří z postavení centrální banky učinili jedno z předních politických témat posledních dvou let.

Kdyby Václav Havel "nezlobil" a ponechal v zájmu "stabiliního politického prostředí" vývoj událostí na sociálních a občanských demokratech, nejen, že by popřel sám sebe, ale navíc by úplně zbytečně přijal podmínky, které mu jiní nadiktovali. Jako demokraticky zvolený politik, který opoziční smlouvu nepodepsal, k tomu nemá žádný důvod.