Čtvrtek 23. listopadu 2000

předcházející

Zátopkův odkaz

Petr Dudek

Na Emila Zátopka v posledních hodinách zákonitě vzpomíná kde kdo. Sportovní funkcionáři mu vzdávají patřičný hold. Kolegové sportovci připomínají jeho vynikající osobní vlastnosti. Česká televize například odvysílala včera večer záběry samotného Zátopka, na nichž se slavný atlet svěřuje, že si na sportu nejvíce cení zásad fair play.

Oddanost principům férového sportovního zápolení jistě slouží Emilu Zátopkovi ke cti a je důležité ji připomínat zvláště dnes, v dobách ošklivých dopingových afér. Ale každý si snad může vybrat, co je mu z odkazu slavného běžce nejsympatičtější.

Sportovní historici mohou vypočítávat, kolik rekordů překonal, zaznamenávat jeho vítězství a zisk všemožných významných trofejí. Pamětníci roku 1968 si vzpomenou na jeho nebojácné vystoupení proti sovětské okupaci. Ti s opravdu dobrou pamětí - nebo možná ti zlomyslnější, jak se to vezme - si zase vzpomenou na smutné chvíle, kdy olympijský šampión své statečné občanské postoje z dob invaze vojsk Varšavské smlouvy veřejně odvolával.

Emil Zátopek pro český sport znamenal o hodně víc než jen souhrn medailí a rekordů. Pro mnoho kolegů i následovníků byl jasným důkazem toho, že houževnatost spojená s cílevědomostí a něčím, co by se snad dalo nazvat zdravým selským rozumem, opravdu mohou vést k cíli.

Vytrvalostní běhy jsou výsostně individuální disciplínou. Zátopek byl ale ve svém přístupu k tréninku individualistou na druhou. Žádný vytrvalec před ním se nepřipravoval tak, jako on. Až když se ukázalo, že jeho neortodoxní metoda, založená na nekonečných sériích sprintů, slaví úspěchy, našel své napodobitele a následovníky.

Zátopek se však nestal jen čistě sportovním vzorem. V padesátých letech, kdy slavil své nejskvělejší úspěchy, neměla česká veřejnost mnoho důvodů k radosti. Na rozdíl od řady oficiálně doporučovaných, nebo přímo vnucovaných hrdinů se stal hrdinou přirozeně a sám, bez pomoci státnických a stranických struktur. Přestože byl a zůstal především sportovcem, veřejnost jej chápala a uznávala i jako morální autoritu.

V úterý večer se životní dráha Emila Zátopka definitivně uzavřela. Světové agentury během včerejška připomínaly jeho vítězství a rekordy. Jeho výkony na lehkoatletické dráze, jakkoli vynikající, ale zákonitě musely být a také byly časem překonány.

Co ale ještě dlouho nebude překonáno a zapomenuto, je onen povznášející pocit z nečekaných, a proto ještě úžasnějších vítězství onoho skromného a nenápadného muže ze země, která nebyla a nikdy nebude lehkoatletickou velmocí.

Počet těch, kterým jeho úspěchy dodávaly povzbuzení a sílu, je proto dozajista mnohem vyšší, než součet všech jeho rekordů, medailí či diplomů.