Pátek 10. listopadu 2000

předcházející

Nekončící těžba uranu

Adam Drda

Pozornost tuzemských médií i politiků se v posledních dnech soustředila na různé události zásadního rázu počínaje americkými volbami a konče pravidelnou hodnotící zprávou Evropské komise, jejíž vyznění vyvolalo hlavně v řadách ČSSD a ODS značnou nevoli. I proto asi zůstalo poněkud stranou zájmu nikoli nevýznamné rozhodnutí Zemanova kabinetu, který ve středu odsouhlasil, že se v České republice o dva roky prodlouží těžba uranu.

Dotyčný návrh prosadil po dlouhých snahách ministr průmyslu Miroslav Grégr. Většina kolegů ho podpořila navzdory protestům ekologů, jak se již koneckonců v kraji stalo zvykem, a také navzdory nechuti ministra pro životní prostředí Miloše Kužvarta, kterého si snad vláda, soudě podle "případů", jež prohrál, drží už jen do počtu.

Výhrady Kužvartova úřadu k těžbě uranu přitom rozhodně nejsou banální. Dolování zmíněné rudy na Českomoravské vrchovině mělo skončit už příští rok. Prodloužení prý znamená, že škodlivé vlivy těžby a úprav uranu budou o dva roky déle působit na životní prostředí, na místní obyvatelstvo i na lidi, kteří přicházejí pracovně do styku s uranovou rudou a uranovým koncentrátem.

Vládu však tato rizika zřejmě neznepokojují. Rozhodla ve prospěch české těžařské společnosti DIAMO, přestože je bez obtíží možné kupovat uran, potřebný jako palivo do jaderných reaktorů, za stejnou cenu v zahraničí. Podle Kužvarta a ekologických aktivistů bude český uran dokonce dražší...

V této souvislosti stojí za to ocitovat pár slov z volebního programu ČSSD z roku 1998: "V péči o přírodní zdroje - lesy, vodu, horninové prostředí - dáváme přednost jejich funkcím mimoprodukčním - ekologickým".

Ještě pozoruhodnější je, že prodloužená těžba českého uranu má mezinárodně politický dopad. Ministerstvo zahraničí nadarmo upozorňovalo, že Praha se již dříve Evropské unii zavázala, že těžba skončí do roku 2001, kdy se měl také otevřít domácí trh i pro dovoz suroviny z ciziny. Hlavní vyjednavač s Bruselem Pavel Telička k tomu řekl: "Chceme-li být úspěšní v jednání, musíme ctít to, co jsme už konstatovali. Jasně jsme stanovili termín, k němuž bude těžba uranu utlumena."

I tento argument však vláda ignorovala s tím, že s Bruselem se to všechno už nějak dojedná. Grégrův poradce Jiří Hanzlíček má ve věci jasno a říká, že to s Evropskou unií "nebude až takový problém". Šéf těžařské firmy DIAMO zase zasvěceně prohlašuje, že "nám do toho Brusel nebude mluvit".

Případ s uranem se tedy jeví jako dobrý korektiv k rozčilení vládních politiků nad kritickou zprávou Evropské komise. Zemanův kabinet se sice tváří, že dělá, co může, aby splnil požadavky unie. Pravda ovšem je, že se snaží plnit hlavně ty, které se nepříčí jeho momentálním zájmům.

A i kdyby Brusel nakrásně proti prodloužení těžby uranu v Čechách nic nenamítal, bylo snad slušné zeptat se předem a nespoléhat na to, že evropští úředníci věc nějak skousnou, když už je jednou stejně rozhodnuta.

Ministři si pro "uranové hlasování" nemohli vybrat horší dobu - jejich výroky o bruselské nespravedlnosti působí trapně, když téměř současně převádějí, že pro ně sliby dané unii mají jen mizivou hodnotu.