Úterý 7. listopadu 2000

předcházející

Zemanovo snadné vítězství

Ondřej Štindl

Již mnohokrát byla konstatována skutečnost, že v česko rakouské tahanici o Temelín se dá vysledovat asi stejná míra zdravého rozumu jako v pouliční bitce mezi dvěma tlupami chlapců mladšího školního věku. Včetně onoho ufňukaného a zároveň zarytě sešklebeného dohadování se o tom, kdo si začal a vzájemného bombardování pukavci. Jenomže i takovéhle bitky mívají své vítěze a poražené.

Momentální stav na bojišti napovídá, že parta Josefa Pühringera možná bude muset sbalit svou vozovou hradbu a uznat, že sporný plácek až na další ovládne obávaný raubíř atomový Miloš Zeman a jeho druzi. Nejde přitom ani tak o to, že by jeho prak byl ze všech nejpřesnější nebo že by se projevil jako geniální stratég pouliční guerilly. K vítězství, jež má dnes na dosah, mu spíš pomohla pozoruhodná neschopnost jeho soupeřů, kteří dokázali prošustrovat naději na vítězství nebo alespoň důstojnou remízu.

Rakouští aktivisté, kteří se jali blokovat českou hranici, se pokoušejí o jakési pokračování politiky jinými prostředky, konkrétně zemědělskými stroji. Politika je však disciplína, v níž se většinou nehodnotí umělecký dojem, nakonec se sčítají jenom dosažené výsledky. V tuto chvíli situace ale vypadá tak, že aktivisté nedosáhnou ničeho a nakonec se budou muset potupně stáhnout. Ještě minulý týden před ně přitom stavěl daleko lákavější perspektivu.

Miloš Zeman se sešel s rakouským kancléřem Wolfgangem Schüsselem, začal dialog, po němž aktivisté volali, a do nějž se české straně nijak zvlášť nechtělo. Zcela zbytečným lpěním na pokračování blokád se ale odpůrci Temelína vydali na cestu, která je postupem doby dostane do sporu nejen s českou stranou, ale i s vlastní vládou a Evropskou unií.

Svým nerozumný jednáním vystavili českému premiérovi bianco šek na nevybíravé výpady a především jej postavili na rozcestí, kde obě cesty vedou k cíli tak či onak žádoucímu. Buď budou blokády pokračovat a předseda české vlády se pak bude moci cítit oprávněn se s nikým zpoza rakouské hranice o Temelínu prostě nebavit.

Případné české hlasy upozorňující na to, že kdyby se provedla studie o vliv Temelína třeba na životní prostředí, svět by se kvůli tomu nezbořil, pak v pokračující psychóze, živené bulvárními médii, zněly téměř vlastizrádně. Stručně řečeno aktivisté mohou umožnit Zemanovi, aby ze započatého dialogu zase vycouval a těžko mu to za stávajících okolností vyčítat.

Alternativu představuje co nejrychlejší ukončení blokád, jenomže to po všech bojovných prohlášeních bude nutně vypadat jako ponižující prohra aktivistů. Ti jako by už něco takového tušili a jakožto gesto dobré vůle omezili blokádu na tři přechody, s čímž se ale předseda české vlády, jak včera dal včera dost jasně najevo, nespokojí.

Situace se pro Zemana v tuto chvíli nemůže vyvinout špatně. Buď poníží své protivníky nebo si ušetří práci s tím tak často skloňovaným dialogem. Musí to být skvělý pocit, když za člověka k jeho prospěchu dělají politiku jeho protivníci.