Středa 1. listopadu 2000

předcházející

Loučení s guvernérem

Ondřej Štindl

Po jedenácti letech demokratického vývoje se v Česku často mluví o neodvratné generační výměně na politickém vrcholu. A skutečně osbnosti, jejichž ideje i vzájemné averze určovaly běh českého vývoje se chystají k odchodu.

Prezident Václav Havel již nebude moci kandidovat v dalším funkčním období, svůj odchod z politiky již dopředu ohlásil i předseda vlády Miloš Zeman. Vůdce smluvní opozice Václav Klaus sice žádný podobný záměr nezveřejnil, nicméně se množí spekulace o tom, že ani někteří jeho spolustraníci by neměli nic proti jeho důstojnému "uklizení", třeba do funkce prezidenta.

Ve výčtu nejvýznamnějších představitelů české popřevratové politiky přitom často chybělo jméno včera odstoupivšího guvernéra České národní banky Josefa Tošovského, jenž přitom měl prakticky nepřetržitě možnost ovlivňovat klíčová rozhodnutí. To vynechání je svým způsobem příznačné - mezi často uváděné Tošovského charakteristiky přece patří i nenápadnost.

Decentně a střízlivě guvernér pojednal i své včerejší vystoupení, v němž oznámil, že prezidentovi předal svou rezignaci. Nyní tedy Josef Tošovský ohlásil svůj alespoň dočasný odchod. Rozloučil se s tím, že dosáhl toho, co si v čele ČNB předsevzal.

Česká republika má skutečně stabilní měnu. Pokud si ale Tošovský na včerejší krátké tiskové konferenci pochvaloval, že české bankovnictví dosáhlo, cituji, "závěrečné fáze své konsolidace", znělo to trochu eufemisticky. Přinejmenším by stálo za úvahu, zda tato konsolidace musela v době série krachů menších peněžních ústavů tak chmurnou podobu a zda se na tom obraze nepodepsala nedostatečná aktivivita bankovního dohledu ČNB. Ale na druhou stranu, možná měl Tošovský na mysli to, že se mu podařilo zprovodit ze světa dlouhodobý problém IPB a proto teď již může v klidu odejít.

U příležitosti guvernérova odchodu by asi bylo namístě připomenout i několikaměsíční Tošovského působení ve funkci předsedy vlády. Z věcného hlediska v ní víceméně obstál, Tošovského vláda se však nestala mezníkem počátku budování vzývané nové politické kultury. V krátkých dějinách České republiky zatím působí spíš jako výstřelek, po jehož konci se vrátil bývalý status quo, dokonce v ještě stabilizovanější formě. A to nejen kvůli nepřízni osudu ale i kvůli chybným strategickým úvahám, jež stály u zrodu Tošovského vlády.

Josef Tošovský tedy ohlásil odchod není ale zdaleka jasné, zda to bude odchod definitivní. Guvernér ČNB byl často uváděn jako možný kandidát na funkci českého prezidenta po vypršení Havlova mandátu. Díky své nenápadnosti a solidní pověsti by jistě byl pro značnou část veřejnosti přijatelný.

Pokud by opoziční smlouva skončila s příštími parlamentními volbami, mohl by získat i dostatečnou podporu mezi českými zákonodárci. Navíc distance od osobními výpady a averzemi zamořené české politiky, již mu jeho angažmá v Basileji zaručuje, by také hrála v jeho prospěch. Pokud se tedy Česko koncem listopadu rozloučí s Josefem Tošovským, bude to možná loučení podmínečné.