Úterý 31. října 2000

předcházející

Poloviční vyrovnání s minulostí

Adam Drda

Dnes odpoledne budou na farním hřbitově v Mirovicích slavnostně odhaleny pamětní desky se jmény sto padesáti devíti dětí a třiceti dospělých, kteří zahynuli za druhé světové války v nedalekém koncentračním táboře Lety u Písku. Byl to tábor pro Romy a Sinthy - zřídil ho protektorátní kabinet, jeho nelidský velitel byl Čech a dozorci rovněž.

Zhotovení a umístění pamětních desek, stejně jako úpravu hrobů, finančně podpořila současná česká vláda. Bylo by tedy pěkné ocenit, že se český národ, potažmo stát, vyrovnává se svou minulostí. Že si uvědomuje, čeho se jeho předkové také dopouštěli a projevuje patřičnou úctu obětem. Potíž je v tom, že ono vyrovnávání se s národní minulostí děje se tak nějak napolovic.

Tak například: podle původního požadavku Romů měl být na pamětní desce nápis, hovořící o obětech nacismu, které "zahynuly v koncentračním táboře Lety u Písku". Místopředseda vlády Pavel Rychetský se však radil s vybranými historiky a společně usoudili, že výraz "koncentrační tábor" není vhodný. Zmínění historici doporučili termín "sběrný tábor" a text, navržený před časem Rychetským, se zmiňoval jen o "nucené táborové koncentraci".

K čemu je celá ta hra se slovy dobrá? Snad jedině k tomu, aby se věci nemusely nazývat pravým jménem. Jak říkají jiní historici, které si Pavel Rychetský jako poradce nevybral: "koncentrační tábor", to prostě zní moc tvrdě a ukrutně, nezapadá to do obecně sdílené představy, že Češi jsou "holubičí povahy", které se na žádném násilí za války či po ní nepodílely, nýbrž stávaly se pouze jeho obětmi.

Rychetského poradkyně Jana Muchová prohlásila, že na nápisu vlastně nezáleží. Důležitá je prý památka těch, kdo v Letech zahynuli a nápis je v porovnání s jejich utrpením nepodstatný. Svérázná logika. Na památníky se podle ní vlastně dá psát cokoli. Kromě toho, že takové uvažování odsouvá pravdu na vedlejší kolej, je taky podezřele výhodné pro ty, jejichž předkové se dopouštěli ukrutností.

Na pamětní desce se nakonec o "koncentračním táboře" nic nepíše. Zástupci Romů ustoupili a nelze než s vládním zmocněncem Petrem Uhlem konstatovat, že je to škoda. Výraz "koncentrační tábor" je terminus technicus - označuje se jím místo, do něhož se svážely budoucí oběti genocidy a táborů vyhlazovacích. Přesně to se v Letech u Písku dělo.

Kdyby se na pamětní desku napsala úplná pravda, neznamenalo by to žádnou hanbu. Byl by to naopak projev národní dospělosti. A svým způsobem také uctění těch Čechů, kteří se za války chovali statečně. Jako příklad za všechny může být uveden důstojník jménem Jiří Letov, který vězněným Romům pomáhal a zasadil se o to, aby jich ve zmíněném táboře nezemřelo ještě víc.

Bohužel je třeba konstatovat, že problém s nápisem na pomníku dostává nový rozměr, když si uvědomíme, že přímo na místě romského koncentračního tábora se dodnes chovají prasata. Vepřín tam vznikl v 70. letech a od roku 1989 se ho žádná česká vláda neodhodlala zrušit. Handrkovat se za takové situace o nápis je dvojnásob smutné.