Pondělí 30. října 2000

předcházející

Ochabující česká identita

Ondřej Štindl

Skutečnost, že Česká republika v sobotu slavila státní svátek návštěvníka české metropole nijak nebila do očí. Nemusel se prodírat slavícími davy svátečně vyšňořených Čechů. Jedním z mála příznaků slavnostní atmosféry bylo, že autobusy městské dopravy jezdily ještě méně často, než bývá o víkendu zvykem, zato však ozdobeny vlajkami.

Ani ti extremisté v ulicích se tentokrát na mnoho nezmohli. Všední nálada, jež v Praze zavládla ale vytvořila vhodnou předehru večerního projevu prezidenta Václava Havla, který se večer ve slavnostním projevu na Hradě zabýval ochabující českou identitou.

Prezident dal najevo značnou skepsi ve vztahu ke způsobu, jímž se současná doba podepisuje na tváři české společnosti a české krajiny. Tato skepse vůči dobovým trendům a zájem českou identitu jako by jej spojovaly s jeho jinak největším politickým protivníkem Václavem Klausem, předsedou ODS, která čím dál častěji argumentuje potřebou chránit národní zájmy.

Podobnost je to ovšem jen povrchní, ostatně Klaus na televizních záběrech z Vladislavského sálu nevypadal, že by byl prezidentovým projevem bůhvíjak nadšen. Neměl k tomu ani mnoho důvodů.

Negativní jevy, jež podle prezidenta charakterizují dnešek, většinou tak či onak souvisejí s jednostrannou orientací na zisk, přičemž právě Klaus a jeho strana, jsou v českém prostředí považováni za politické představitele podobného myšlení.

Prezidentovy věty o tom, že českou identitu neohrožují nadnárodní instituce ale Češi sami, pak jsou přímo polemizovaly s politikou ODS, která chce hájit české zájmy především proti často propíraným "bruselským byrokratům". Koneckonců, mluví-li Havel o vůdcích politických stran, kteří cituji "s ležérním úsměvem zatloukají své finanční machinace", je celkem jasné koho myslí.

A pokud prezident volal po tom, aby občané svou vyspělost dali najevo účastí ve volbách a především, opět cituji, správnou volbou, tak je přinejmenším značně pravděpodobné, že hlas pro ODS v prezidentových očích tou správnou volbou asi nebude.

O českou identitu mají starost Havel i Klaus, každý z nich si ale pod tím pojmem představuje něco podstatně odlišného. Politika ODS by se v tomto bodě dala shrnout slovy: "Nedáme si od nikoho mluvit do toho, jak to u nás děláme." Prezident naopak říká: "Děláme to u nás dost strašně."

Havlův zájem o českou identitu je ale spíš estétský, nelíbí se mu bezduchá architektura nákupních center a mizerná čeština televizního dabingu, má proto samozřejmě dost dobrých důvodů, na druhou stranu to asi nejsou témata, jež by mohla strhnout společnost k té blíže neurčené aktivitě, kterou od ní prezident kategoricky požaduje. Navíc, Havlova kritika byla, jak tomu u něj bývá dost často, nekonkrétní a jaksi platonická a tudíž i nezávazná.

Nakonec si ale dopřejme jednu dobrou zprávu. Vojáci, kteří v den státního svátku skládali slavnostní přísahu na Hradčanském náměstí, díky nějakému úřednímu nedopatření neodpřísáhli zákonem stanovený text. Zdá se tedy, že česká identita, jež se prý vyznačuje zvýšenou schopností vnímat a tvořit absurdno, je navzdory obavám mocných naživu. A má se k světu.