Čtvrtek 26. října 2000

předcházející

Banální lapálie

Jaroslav Veis

Banální lapálie, řekl by leckdo. Jak se dozvídáme z pražského magistrátu, ti lidé, kteří chtějí mít předplatní jízdneku na hromadnou městskou dopravu za cenu obvyklou, musejí poskytnout pražskému Dopravnímu podniku své rodné číslo. Pokud však - zcela podle dikce ještě velice čerstvého zákona o ochraně osobních dat - rodné číslo poskytnout nechtějí, budou muset zaplatit za tutéž jízdenku téměř dvojnásobek.

Dvojí ceny známe už z českých hradů a zámků. Tuzemec padesát, cizozemec dvakrát tolik. Rovněž v některých restauracích jsou přesvědčeni, že deset se anglicky řekne twenty a německy zwanzig a nedají si to vymluvit. Platební dělení na ty, kteří poskytnou osobní údaj, považovaný zákonem za citlivý a na ty se sníženým prakem citlivosti však je novinkou.

Že si něco takového dokáže vymyslet účetní vrchní účetní dopravního podniku je sice málo pochopitelné, ale pořád ještě v rámci možného, byť podpůrné argumenty jsou na hranici absurdity. Revizorům podle této logiky nestačí k identifikaci pasažéra fotografie na předplatní jízdence. Jak však hodlají identikovat pravost jeho rodného čísla? Bude jim cestující povinen předkládat občanský průkaz nebo budou vybaveni palmtopy a internetovým spojením s databází dopravních podniků, kde mají být rodná čísla majitelů tramvajenek uložena a chráněna? Obávám se, že ani jedna z možností není, jak říkají politici, průchodná.

Pro občany nepolitiky by zase neměla být průchodná skutečnost, že nápad z Dopravních podniků podpořila většina z pražských radních. Náměstek primátora Milan Hejl, který je zodpovědný za dopravu, se pak od jakékoli odpovědnosti distancoval odkazem na to, že on zákon o ochraně osobních dat nepřijímal. Jiní radní soudí, že když někdo chce, aby v jeho případě byl zákon dodržen, jde cosi jako nadstandardní službu a za tu je nutno si připlatit.

Pohrdat občany se dá mnoha způsoby a čeští politici se v tom umění vyznají znamenitě. Pohrdat však občany i zákonem najednou vyžaduje přece jen víc otrlosti i politické praxe. Čeho jiného jsme však právě svědky než právě takového sdělení občanům: chcete-li, aby byl ve vašem případě dodržen zákon, připlaťe si. Jinak na nějaký zákon zapomeňte.

Zejména komunální politici by přitoém měli mít na paměti, že všechna jejich moc pochází z občanů, kteří je zvolili. Že žádný zákon není nadstandardní a nikdo nesmí být nucen si za jeho dodržování připlácet. Pokud tedy nemá být nadstandardní demokracie jako taková.

Je užitečné připomenout si to v čase nadcházejících voleb do krajských zastupitelstev, byť se zrovna v Praze volit nebude. Naštěstí pro pražské zastupitele, je možné dodat.