Pondělí 23. října 2000

předcházející

Loajalitu za navrácení majetku

Adam Drda

Premiér Miloš Zeman včera dovezl papeži Janu Pavlu II. preambuli smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem. Kolem tohoto dokumentu panuje jisté napětí, vycházející z faktu, že se český stát celých deset let od listopadu 1989 nedokázal vypořádat s restitucemi majetku, o nějž katolickou církev okradli komunisté.

Premiér si chtěl před odjezdem vylepšit vyjednávací pozici a udělat vstřícné gesto - proto předběžně souhlasil s tím, že majetek včetně lesů a zemědělské půdy bude vložen do zvláštního fondu, z něhož pak budou všechny církve financovány.

Česká delegace se však podle tisku ve Vatikánu také chystala ohradit proti činnosti jihočeských katolických kněží, kteří v Rakousku celebrovali mše proti Temelínu v době blokád hranic.

Ministr kultury Pavel Dostál v této souvislosti prohlásil: "Pokud by katolická církev chtěla podporovat protičeské aktivity, pak by samozřejmě nemohla počítat s podporou české vlády v čemkoli, včetně majetkového vyrovnání." Tento výrok zřejmě do Vatikánu nedolehl a svým způsobem je to škoda. Díky Dostálovu upřesnění si totiž lze udělat představu, jak to s oním plánem na majetkové vyrovnání a se Zemanovou ochotou vlastně je.

Pokusíme-li se výrok rozebrat a zařadit jej do souvislostí, bude to vypadat zhruba následovně: Katolická církev měla v roce 1948 majetek, který jí komunistická vláda odcizila. Po pádu komunismu se stát správně rozhodl, že majetek v maximální možné míře vrátí, své rozhodnutí však z politických důvodů nedotáhl do konce.

Současná vláda ústy ministra kultury říká: 'Majetek vám zpátky celý nedáme, poskytneme vám za něj jistou, blíže zatím neurčitelnou kompenzaci. Ale něco za něco. Žádáme od vás loajalitu a jestli jí nebudete projevovat, nebudete mít nic, jen problémy...'

Pro jasnější vyznění je možné vést analogii. Představme si, že Pavlu Dostálovi kdosi ukradl automobil. Policie zločince dopadla, automobil si postavila před služebnu a ministrovi sdělila: 'Nedáme vám váš vůz, ale dostanete nějakou náhradu, o které teprve budeme jednat. Za to nám ale musíte slíbit, že nebudete projevovat jiné názory, než jaké má policie...' Je to absurdní? Je, ale takový myšlenkový pochod vzešel z Dostálovy hlavy.

Zvláštní výrok ministra kultury si lze samozřejmě vykládat též jako ukázku, jak málo někteří přední čeští politici katolické církvi rozumějí a jak málo jsou jí ochotni respektovat. Církev jakoby v jejich představě byla nikoli svobodným duchovním společenstvím, ale spíš jakýmsi záhadným politickým protihráčem, s nímž je třeba soupeřit o vliv a získat nad ním maximální kontrolu. Zároveň se zde ozývá starý stereotyp: Církev je třeba donutit, aby hájila "národní zájmy.

Jenomže taková věc je z principu vyloučena. Církevní učení a působnost je universální. Rovněž by bylo dobré položit otázku, kdo onen "český národní zájem" vlastně definuje? Mají se snad kněží řídit tím, že současná vláda podporuje spuštění Temelína a hádá se s Rakouskem?

Je ironií, že podobně problematické výroky zanívají z úst ministra kultury. A je dvojnásobnou ironií, že to není poprvé. Stejný ministr před časem například v jednom českém deníku zlehčoval ortodoxní Židy za to, že mají pejzy a nosí kaftany - měli totiž tu smůlu, že jejich názor se lišil od toho oficiálního.

Jednání vládní delegace ve Vatikánu podle všeho dopadla dobře, premiér Zeman si prý s papežem rozuměl a tamní státní sekretář ocenil připravenost sociálních demokratů řešit "problematické otázky". To je jistě dobře - jenomže diplomacie je jedna věc a realita v české kotlině druhá, jak vidno složitější.