Pátek 13. října 2000

předcházející

Adam Drda

Temelínská jaderná elektrárna se rozžhavila a česko-rakouské vztahy se ocitly na bodu mrazu.
Rakušané se zjevně rozhodli, že "causu Temelín" dostanou na evropskou úroveň za jakoukoli cenu - a Češi zase jako by si usmysleli, že jim v tom nejen maximálně pomohou, ale také se jim pokusí dodat co nejpádnější argumenty proti sobě, což koneckonců činí už řadu let. A tak se obě strany usilovně snaží uzavřít si definitivně cestu k dohodě.

Rakouský ministr vnitra vydává například prohlášení typu "neustoupím ani o milimetr od svého postoje k demonstrantům na hranicích", i když je jasné, že celodenní blokády jsou pro obě země neúnosné, podle některých hlasů porušují mezinárodní úmluvy a navíc postihují řidiče kamionů z třetích států.

Český premiér pak vzkazuje do Vídně, že je ochoten jednat, ale teprve poté, co blokády skončí: Přitom všichni vědí, že než začaly, česká vláda s Milošem Zemanem v čele názory Vídně de facto ignorovala.

Ve sporu o Temelín se jaksi mimochodem objevují záležitosti, jež by se daly označit za přinejmenším kuriozní - jednou z nich je například dopisový spor mezi kancléřem Wolfgangem Schüsselem a Milošem Zemanem. Kancléř zdůrazňuje, že mu český ministerský předseda neodpověděl na dvě psaní, týkající se Temelína, ani na žádost o neformální schůzku - Zeman naopak tvrdí, že vše bylo korektně vyřízeno. Co si o tom má myslet příslovečný občan? Že jeden z pánů nemluví pravdu? Nebo že mají ve svých kancelářích zmatek a dopisy na nejvyšší úrovni se jim prostě kamsi záhadně ztrácejí? Nevíme - jediná jistota je, že se kamsi ztratila racionalita.

Místo aby rakouští a čeští politici mírnili vyhrocené nálady ve veřejnosti, dělají pravý opak. Poslanec Hornorakouského zemského sněmu Josef Pühringer tak nesmlouvavě prohlašuje, že blokády neskončí, dokud bude Temelín existovat. A jeho český kolega Petr Nečas zase státnicky nabádá Vídeň, aby si uvědomila, že Čechům už od roku 1918 nevládne...

Na hranicích to včera nevypadalo o moc líp než v politice. Proti Temelínu demonstrovaly děti ze základních škol, které - prý v rámci politické výchovy - vykřikovaly naučená hesla, jimž asi jen těžko samy rozuměly. Čeští obyvatelé pohraničí se zase zlobili, proč Rakousko - když chce Temelín zrušit - nenavrhne něco rozumného, například že Čechům zaplatí výdaje za stavbu elektrárny.

Nejsmutnější je, že si ve vypjaté situaci nezachovala soudnost ani řada českých novinářů. Některé rozhlasové i televizní stanice odvysílaly zprávu, že Rakousko odmítá demonstranty "rozehnat", kteréžto slovo se ke školním dětem jistě příliš nehodí. A informace o tom, že se na hranicích nic dramatického neděje, byly až příliš často doplňovány varovnými úvahami na téma, co se možná ještě dít bude...

Přesto, že se absurdity dějí na obou stranách, je však Česká republika stále o krok pozadu - dosud totiž nikdo z pražských politiků přesvědčivě nevysvětlil, proč nelze vyhovět rakouské žádosti o mezinárodní podrobnou kontrolu kontroverzní elektrárny.

Na závěr se sluší říct něco pozitivního: Každý, kdo za normálních okolností projíždí hranice v Dolním dvořišti, si musel všimnout zástupů prostitutek, které postávaly všude kolem silnic a jistě také nemohl přehlédnout stánky s ohavnými kýčovitými trpaslíky. Během blokád obojí z českých silnic zmizelo, a tak si po letech bylo možno představit, že české pohraničí umí vypadat vcelku přívětivě. Adam Drda

Temelínská jaderná elektrárna se rozžhavila a česko-rakouské vztahy se ocitly na bodu mrazu.
Rakušané se zjevně rozhodli, že "causu Temelín" dostanou na evropskou úroveň za jakoukoli cenu - a Češi zase jako by si usmysleli, že jim v tom nejen maximálně pomohou, ale také se jim pokusí dodat co nejpádnější argumenty proti sobě, což koneckonců činí už řadu let. A tak se obě strany usilovně snaží uzavřít si definitivně cestu k dohodě.

Rakouský ministr vnitra vydává například prohlášení typu "neustoupím ani o milimetr od svého postoje k demonstrantům na hranicích", i když je jasné, že celodenní blokády jsou pro obě země neúnosné, podle některých hlasů porušují mezinárodní úmluvy a navíc postihují řidiče kamionů z třetích států.

Český premiér pak vzkazuje do Vídně, že je ochoten jednat, ale teprve poté, co blokády skončí: Přitom všichni vědí, že než začaly, česká vláda s Milošem Zemanem v čele názory Vídně de facto ignorovala.

Ve sporu o Temelín se jaksi mimochodem objevují záležitosti, jež by se daly označit za přinejmenším kuriozní - jednou z nich je například dopisový spor mezi kancléřem Wolfgangem Schüsselem a Milošem Zemanem. Kancléř zdůrazňuje, že mu český ministerský předseda neodpověděl na dvě psaní, týkající se Temelína, ani na žádost o neformální schůzku - Zeman naopak tvrdí, že vše bylo korektně vyřízeno. Co si o tom má myslet příslovečný občan? Že jeden z pánů nemluví pravdu? Nebo že mají ve svých kancelářích zmatek a dopisy na nejvyšší úrovni se jim prostě kamsi záhadně ztrácejí? Nevíme - jediná jistota je, že se kamsi ztratila racionalita.

Místo aby rakouští a čeští politici mírnili vyhrocené nálady ve veřejnosti, dělají pravý opak. Poslanec Hornorakouského zemského sněmu Josef Pühringer tak nesmlouvavě prohlašuje, že blokády neskončí, dokud bude Temelín existovat. A jeho český kolega Petr Nečas zase státnicky nabádá Vídeň, aby si uvědomila, že Čechům už od roku 1918 nevládne...

Na hranicích to včera nevypadalo o moc líp než v politice. Proti Temelínu demonstrovaly děti ze základních škol, které - prý v rámci politické výchovy - vykřikovaly naučená hesla, jimž asi jen těžko samy rozuměly. Čeští obyvatelé pohraničí se zase zlobili, proč Rakousko - když chce Temelín zrušit - nenavrhne něco rozumného, například že Čechům zaplatí výdaje za stavbu elektrárny.

Nejsmutnější je, že si ve vypjaté situaci nezachovala soudnost ani řada českých novinářů. Některé rozhlasové i televizní stanice odvysílaly zprávu, že Rakousko odmítá demonstranty "rozehnat", kteréžto slovo se ke školním dětem jistě příliš nehodí. A informace o tom, že se na hranicích nic dramatického neděje, byly až příliš často doplňovány varovnými úvahami na téma, co se možná ještě dít bude...

Přesto, že se absurdity dějí na obou stranách, je však Česká republika stále o krok pozadu - dosud totiž nikdo z pražských politiků přesvědčivě nevysvětlil, proč nelze vyhovět rakouské žádosti o mezinárodní podrobnou kontrolu kontroverzní elektrárny.

Na závěr se sluší říct něco pozitivního: Každý, kdo za normálních okolností projíždí hranice v Dolním dvořišti, si musel všimnout zástupů prostitutek, které postávaly všude kolem silnic a jistě také nemohl přehlédnout stánky s ohavnými kýčovitými trpaslíky. Během blokád obojí z českých silnic zmizelo, a tak si po letech bylo možno představit, že české pohraničí umí vypadat vcelku přívětivě.