Anna Machová spolupracovnice BBC v Kanadě

	Torontská univerzita vlastní třetí největší sbírku Hollarových leptů na světě

Mohu si objednat cokoliv a mám to za deset minut před sebou na stole. Už kvůli tomu ve mně knihovna vyvolává dobrý pocit.

Je to navíc velmi přátelské místo, kam má člověk přístup, i když nestuduje na Torontské univerzitě. Je to také místo, kde se najde nejeden poklad.

A když pocházíte z České republiky, najdete tam hned několik pokladů, které souvisejí s vaší historií.

Nacházejí se zde například archívy Jazzové sekce, jsou zde rukopisy Josefa Škvoreckého a překlady jeho děl do nějaké stovky jazyků a najdete zde také největší sbírku samizdatové literatury v Severní Americe.

Hollar v Torontu

Návštěvníky z České republiky však asi nejvíc překvapí, že jsou stěny čítáren ozdobeny lepty Václava Hollara.

I když Hollar přišel do Anglie až několik let po Shakespearově smrti, měl ještě dost času zachytit Londýn před velkým požárem v roce 1666

Ani se vám tomu nechce napřed věřit, myslíte si, že vás klamou smysly - ale je to tak, v knihovně vzácných tisků Torontské univerzity se nachází třetí největší sbírka Hollarů na světě - po sbírce Národního muzea v Praze a sbírce anglické královny Alžběty II.

Jak se dostaly Hollarovy výtvory za moře? Už tomu bude skoro dvě stě let, co přišel do míst, kde nyní stojí Toronto, Angličan Thomas Fisher, a usadil se jako mlynář na břehu řeky Humber.

Dodnes nám toto místo připomíná název stanice metra Old Mill - Starý Mlýn a několik původních kamenných zdí, z nichž dnes vyrůstá moderní hotel.

Fisherovi pravnuci se mohli věnovat fajnovějším věcem než mlynaření. Mezi jejich koníčky bylo i sběratelství.

Fisherův Hollar, Hollarův Londýn

Jeden z nich, Sidney, si zvláště potrpěl na všechno, co se týkalo Shakespeara a života v alžbětinské Anglii.

Vedle foliantů s díly velkého dramatika a jeho současníků, vedle různých biografických a kritických prací, historických příruček a spisů o heraldice a genealogii se do jeho sbírky dostaly i Hollarovy tisky.

Sidney Fisher se totiž snažil dopátrat, jak vypadala fyzická tvářnost Shakespearova Londýna.

	Fisherova sbírka dnes obsahuje na dva a půl tisíce volných leptů Václava Hollara

I když Hollar přišel do Anglie až několik let po Shakespearově smrti, měl ještě dost času zachytit Londýn před velkým požárem v roce 1666. Sbírání Hollarů se ovšem Fisherovi záhy vymklo z rukou - sbírka dnes obsahuje na dva a půl tisíce volných leptů a přes sedmdesát knih, které obsahují skoro tři tisíce dalších ukázek Hollarovy tvorby.

Jsou zde studie oděvů a přírodnin, portréty, pohledy na města i krajinu, prvotisky i podvrhy z devatenáctého století.

Sběratelská činnost Sidneyho Fishera přerostla hranice soukromého sběratelství. Nakonec se rozhodl věnovat celou svoji sbírku univerzitě.

Jako podmínku si položil, že aspoň některé z Hollarových leptů budou permanentně zdobit stěny čítáren.

A protože chtěl svým darem zároveň uctít památku svého předka, univerzita z vděčnosti pojmenovala svoji knihovnu vzácných tisků po mlynáři Thomasu Fisherovi.

Podivuhodné cesty osudu

Osud nebyl Hollarovi vždy příznivě nakloněný: Bílá hora, třicetiletá válka, občanská válka v Anglii, kde nakonec zakořenil, smrt jeho dvou dětí v morové epidemii - to není mozaika životní pohody.

Tragické životní zážitky však neubraly Hollarově tvorbě ani na kvantitě ani na kvalitě.

Podivuhodnými cestami osudu se značná část Hollarovy tvorby dostala do kanadského Toronta - ještě dál, než se na své osobní pouti dostal on sám.