Anna Machová spolupracovnice BBC v Kanadě

K přírodním změnám dochází i na arktickém severu

Byla to moje první lekce v respektování severské přírody, lekce o její snadné zranitelnosti a také lekce o přírodních změnách, ke kterým na severu dochází.

Profesor Svoboda měl v tomto ohledu zkušenosti z první ruky. Jedním z jeho dlouhodobých projektů bylo studium rostlin, které se objevovaly zároveň s tím, jak na Ellesmerově ostrově roztával ledovec.

Ústup ledovce byl dramatický a neustále se zrychloval a podobné změny se daly pozorovat i na jiných místech.

Spor o Hansův ostrov

Profesor Svoboda se na situaci díval z vědeckého nadhledu a v dlouhodobé perspektivě klimatických změn v historii Země, neopomenul mi však připomenout, že pro Kanadu bude mít změna v přírodních podmínkách v Arktidě významné následky v mnoha ohledech, včetně ohledů hospodářských a politických.

Na jeho předpověď došlo patrně ještě dříve, než si představoval. Letos v létě vzplanul ve studeném arktickém ovzduší plamének neshody mezi Dánskem a Kanadou.

V červenci totiž navštívil kanadský ministr obrany Bill Graham Hansův ostrov, zhruba jeden kilometr čtvereční kousek nemovitosti posetý balvany, který se nachází v průlivu mezi kanadským Ellesmerovým ostrovem a dánským Grónskem a o kterém se ani neví, po kom byl vlastně pojmenován.

Ministr Graham tam se svým průvodem vztyčil kanadskou vlajku a postavil inukšak, tradiční inuitskou konstrukci z balvanů připomínající lidskou postavu.

Dánové se ohradili protestní nótou, ve které vyjádřili svoje přesvědčení, že je mezinárodní slušností oznámit, navštíví-li ministr cizí zemi. Kanaďané tak ovšem neučinili, protože žijí v přesvědčení, že Hansův ostrov patří jim.

Obě strany se shodly na tom, že budou pracovat na řešení problému na diplomatické úrovni. Není divu: Když se člověk podívá na současnou vojenskou vybavenost obou zemí, zdá se, že je to jediné možné řešení.

Dánsko by asi nejvíce uškodilo Kanadě, kdyby zastavilo předvánoční dodávky lega a Kanada by se mohla revanšovat útokem svých válečných helikoptér Sea King, které trpí takovou poruchovostí, že se často ani neodlepí ze země. Případná válka by měla určitě hurvínkovský ráz.

Politické neshody

Shodou okolností letošní neshoda mezi Dánskem a Kanadou přišla takřka doslova dvacet let poté, co arktickými vodami projel bez kanadského povolení ledoborec americké pobřežní obrany.

Tenkrát ovšem byla geopolitická situace jiná a některé způsoby jednání byly v kontextu studené války přijatelnější než nyní.

Odborníci, kteří studují dálný sever, mají za to, že šarvátka o Hansův ostrov je jen předzvěstí věcí příštích a že se budou případy, kdy kanadská suverenita v Arktidě bude zpochybňována, množit jako houby po dešti.

Severozápadní průjezd, mořská cesta z Evropy do Asie podél severního pobřeží Ameriky, je o nějakých sedm tisíc kilometrů kratší než cesta Panamským kanálem. Vedle toho Spojené státy neustále pošilhávají po zdrojích ropy na Aljašce.

Největší zábranou k intenzivnější lodní dopravě byl zatím led - ne nadarmo trvalo Evropanům skoro čtyři sta let, než se jim podařilo Severozápadní průjezd vůbec proplout.

Během posledních tří desetiletí se ale povrch arktického ledu smrskl o patnáct procent a led je takřka o polovinu slabší. Existuje tedy reálná pravděpodobnost, že země, které jsou k tomu vybavené, budou nově otevřených cest využívat.

Ztráta suverenity?

Až na Dánsko se nikdo zatím nedohaduje o kanadskou suverenitu nad arktickými ostrovy, ale suverenity nad vodou, která se mezi nimi nachází, se bude muset asi Kanada v budoucnu radikálněji dožadovat.

V současné době záleží na kapitánech těch pár lodí, které tam proplouvají, zdali Kanadu o svém průjezdu informují nebo ne.

Změní-li se arktické podnebí natolik, že se Severozápadní průjezd otevře pro běžnou dopravu, pak bude muset vláda v Ottawě hodně rychle přijít s nápadem, jak zajistit kanadskou suverenitu nad arktickými vodami.

Větší doprava totiž znamená větší riziko ekologických škod a nehod a devastaci životního prostředí, znamená to také, že nové dopravní trasy mohou být daleko snadněji zneužívány k přepravě nelegálního zboží.

Škoda, že kanadští politici nemohli poslouchat moje rozhovory s profesorem Svobodou. Bylo by jim už dlouho jasné, že se podnebí v Arktidě otepluje a že je to zatím nezadržitelný trend, na který je nutno se připravit.

Pro Kanadu je situace na arktickém severu skutečným problémem a naléhavost jeho řešení se zintenzivňuje s postupem globálního oteplování.

Je skutečně pozoruhodné, že Kanada, jejíž třetina se nachází nad severním polárním kruhem, ta země věčného ledu a sněhu, nemá ani jeden ledoborec, který by odolal i zimnímu ledu a mohl by sloužit v Arktidě celý rok.